Článek 22
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se dostavili jako svědci k soudnímu nebo správnímu řízení. V případě, že konzulární úředník odmítne podat svědectví v takovémto řízení, nelze vůči němu uplatňovat žádné donucovací opatření ani jiné sankce. Konzulární zaměstnanci nemohou, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku, odmítnout podat svědectví.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku, vztahující se na konzulární úředníky a konzulární zaměstnance, se použijí obdobně i na jejich rodinné příslušníky.
3. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci nemají povinnost podávat svědectví o skutečnostech spojených s výkonem svých funkcí ani předkládat úřední korespondenci nebo dokumenty. Mají rovněž právo odmítnout svědectví jako znalci práva vysílajícího státu.
4. Při přijímání svědectví člena konzulárního úřadu příslušné orgány přijímajícího státu podniknou všechna potřebná opatření, aby konzulárního úředníka neomezovaly při výkonu konzulárních funkcí nebo aby nedošlo k újmě na jeho vážnosti a důstojnosti. Toto svědectví může být vždy, kdykoliv je to možné, podáno ústně nebo písemně v konzulárním úřadu nebo v bytě dotyčného člena konzulárního úřadu.