Článek 40
1. Jestliže je v přijímajícím státě zahájeno řízení o pozůstalosti občana vysílajícího státu, který žije na území tohoto státu, příslušné orgány přijímajícího státu o tom informují konzulární úřad vysílajícího státu.
2. Příslušné orgány přijímajícího státu neprodleně podají informace o opatřeních učiněných k zajištění a správě majetku, který je součástí dědictví občana vysílajícího státu a který se nachází na území přijímajícího státu.
3. Jestliže zesnulý občan vysílajícího státu nejmenoval pozůstalostního vykonavatele a jestliže to povaha, rozsah majetku a složitost majetkové situace vyžaduje, konzulární úředník vysílajícího státu, jehož byl zesnulý občanem, může tuto funkci vykonávat podle právních předpisů přijímajícího státu.
Toto ustanovení se použije v každém případě, jestliže součástí dědictví je nemovitý majetek.
4. Jestliže po rozdělení dědictví a po vyřízení dědických formalit existují movitosti nebo výtěžek z prodeje nemovitostí, který patří dědici nebo odkazníku, který je občanem vysílajícího státu a který nemá trvalé bydliště v přijímajícím státě nebo který nejmenoval svého zástupce, tento majetek nebo tato částka je předána konzulárnímu úřadu vysílajícího státu k předání těm, kterým patří.
Toto předání majetku je vázáno na:
a) zaplacení dědických dluhů ze strany toho, kdo tento majetek nebo částky obdržel,
b) zaplacení dědické daně ze strany toho, kdo tento majetek nebo částky obdržel.
Tyto úhrady mohou být nahrazeny platnou zárukou.
V případě, kdy bylo zahájeno jedno nebo více řízení o rozdělení dědictví, ustanovení tohoto článku budou použita až po jejich uzavření.