Článek 12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny pouze v tomto druhém státě.
2. Na rozdíl od ustanovení odstavce 1 tohoto článku mohou být licenční poplatky uvedené v odstavci 3 zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, ale daň takto stanovená nemůže přesáhnout
- 5 % z hrubé částky licenčních poplatků uvedených v odstavci 3b);
- 15 % z hrubé částky licenčních poplatků uvedených v odstavci 3a).
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje:
a) náhrady jakéhokoli druhu placené za užití nebo za přivolení k užití patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo za užití nebo přivolení k užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké; rovněž náhrady za technické nebo ekonomické studie nebo za technickou pomoc poskytované v druhém smluvním státě;
b) náhrady jakéhokoli druhu placené za užití nebo za přivolení k užití práva autorského k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických filmů a televizních a rozhlasových záznamů.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se nepoužijí, jestliže skutečný příjemce licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, buď průmyslovou, nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, jsou s nimi skutečně spojeny. V tomto případě mohou být použita ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže částka licenčních poplatků, posuzováno se zřetelem k plnění, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným příjemcem nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil dlužník se skutečným příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení odstavců 1 a 2 jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních přepisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.