§ 10.
Dodatečné náhrady.
(1) Vyžaduje-li stavebník úkon, na který nebylo ve smlouvě pamatováno, nebo projeví-li s provedením takového úkonu dodatečně souhlas, smí se účtovati dodatečná náhrada podle zásad tohoto nařízení.
(2) Vznikne-li podnikateli úkony, na které nebylo ve smlouvě pamatováno, které však jsou k jejímu splnění nutné, nebo jinými událostmi nastalými během provádění stavby větší náklad, který mění podstatně podklad pro zjištění cen, může býti účtována dodatečná náhrada podle ustanovení tohoto nařízení, jestliže tento větší náklad vznikl okolnostmi, za něž podnikatel podle smlouvy neodpovídá a které nemohly býti předvídány ani při největší opatrnosti a pečlivosti. Soukromoprávní poměr mezi stavebníkem a podnikatelem zůstává tím však nedotčen.
(3) Nejsou-li splněny předpoklady odstavce 1 nebo 2, je požadování dodatečných náhrad nepřípustné a nesmějí býti stavebníkem poskytnuty.