§ 1.
Základní ustanovení.
(1) Ceny a úplaty za stavební úkony se stanoví podle zásad tohoto nařízení. Vyšší ceny a úplaty nesmějí býti slibovány, požadovány, účtovány nebo placeny.
(2) Stavebními úkony ve smyslu tohoto nařízení jsou veškeré práce stavební, týkající se buď celých staveb anebo jejich částí, ať již s dodáním nebo bez dodání stavebních hmot k provádění staveb potřebných.
(3) Stavební úkony, jichž provedení stavebník od podnikatele požaduje, musí stavebník jasně a zevrubně popsati a rozčleniti tak, aby bylo možno co nejjasněji rozpoznati ucel, rozsah a způsob provedení stavby, jakož i risiko s nimi spojené, a aby podnikatel mohl spolehlivě a bez rozsáhlých předběžných prací zjistiti příslušnou cenu.
(4) Podnikatel jest povinen podati ke každému stavebnímu programu a ke každé stavbě stavebníkovi na jeho žádost při zadání stavby podrobný rozpočet s popisem jednotlivých stavebních úkonů a s udáním cen. Podnikatel jest povinen stanoviti tyto ceny podle směrnic uvedených v dalších ustanoveních tohoto nařízení.
(5) Při zjišťování cen za jednotlivé stavební úkony smějí býti stanoveny náklady jen v rozsahu nutném ke splnění udělené stavební objednávky při odborném a hospodárném provedení.
(6) Ceny a úplaty za stavební úkony a práce jsou - pokud toto nařízení nestanoví jinak - vyňaty z ustanovení nařízení předsedy vlády ze dne 20. července 1939, č. 175 Sb., o zákazu zvýšení cen.