§ 46
Poskytování služeb do zahraničí
(1) Poskytování služeb do zahraničí je osvobozeno od povinnosti uplatnit daň na výstupu. Poskytováním služeb do zahraničí se pro účely tohoto zákona rozumí poskytování služeb s místem plnění v tuzemsku, pokud nejsou určeny pro využití, spotřebu nebo použití v tuzemsku s výjimkou telekomunikačních služeb. V případě telekomunikačních služeb se za služby poskytované do zahraničí považují telekomunikační služby poskytované osobám se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, které jsou oprávněny poskytovat telekomunikační služby.
(2) Za poskytování služeb do zahraničí podle odstavce 1 bez ohledu na místo jejich využití, spotřebu nebo použití je vždy považováno poskytování služeb zařazených podle zvláštního právního předpisu do pododdílů SKP 74.1 (služby právní, účetnické, vedení účtů, kontroly účtů; daňové poradenství; průzkum trhu a veřejného mínění), 74.4 (reklamní služby), 74.5 (zprostředkovací služby v oblasti zaměstnanosti a služby s tím související), skupiny 74.84 (ostatní služby převážně pro podniky, jinde neuvedené), třídy 63.30.11 (služby spojené s organizací turistických zájezdů) a zprostředkovatelské služby osobám, které nemají sídlo nebo trvalý pobyt v tuzemsku. Za služby poskytované do zahraničí podle tohoto odstavce nelze považovat služby poskytované v tuzemsku plátcem zahraničním osobám, které jsou oprávněny podnikat v tuzemsku prostřednictvím organizační složky. Za služby poskytované do zahraničí podle tohoto odstavce se nepovažují služby poskytované v tuzemsku plátcem osobám, které mají sídlo nebo trvalý pobyt ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu.
(3) Poskytování služeb do zahraničí osvobozených v tuzemsku od daně se nepovažuje za zdanitelné plnění osvobozené od daně podle § 25.
(4) Plátce poskytující služby do zahraničí podle odstavce 1 nebo 2 má nárok na odpočet daně na vstupu. Při uplatňování nároku na odpočet postupuje plátce podle § 19 až 22.
(5) Osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu je plátce, který poskytuje služby do zahraničí, povinen doložit správci daně dokladem o zaplacení nebo písemnou smlouvou o úhradě poskytnutých služeb, potvrzenou zahraniční osobou, v jejíž prospěch se uskutečňuje zdanitelné plnění. Je-li služba do zahraničí poskytována plátci daně, je daňovým dokladem za tyto služby běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2.
(6) Plátce je povinen uvést vývoz služeb do daňového přiznání vždy za zdaňovací období, ve kterém byly služby poskytnuty. Jestliže plátce nemá doklad o zaplacení ani písemnou smlouvu podle odstavce 5, je povinen doložit správci daně nárok nejpozději do šesti měsíců od konce zdaňovacího období, ve kterém došlo k poskytnutí služeb. Pokud tak neučiní, může nárok prokázat podle zvláštního právního předpisu.