Čl. 24
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří se nacházejí ve stejné situaci. Ustanovení tohoto odstavce se použijí bez ohledu na ustanovení článku 13 rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo žádného smluvního státu.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém smluvním státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého smluvního státu, které vykonávají tutéž činnost.
Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a snížení daně z důvodů osobního stavu nebo rodinných závazků, které přiznává svým rezidentům.
3. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou, která je rezidentem v druhém smluvním státě, nebo větším počtem takových osob, nebudou podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
4. Úroky, licenční poplatky a jiné platby placené podnikem jednoho smluvního státu budou s výjimkou případů, kdy se použijí ustanovení článku 9 odstavce 7 článku 11 nebo odstavce 6 článku 12, odpočitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu výše zmíněného smluvního státu.
5. Výraz "zdanění" uvedený v tomto článku označuje daně jakéhokoli druhu a pojmenování.