Čl. 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Takové úroky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto smluvního státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto ukládaná nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené vládě druhého smluvního státu, jeho správnímu útvaru, místnímu orgánu a ústřední bance nebo jakékoliv finanční instituci vlastněné plně touto vládou nebo jinému rezidentu tohoto druhého smluvního státu z titulu pohledávky nepřímo financované vládou tohoto druhého smluvního státu, jeho správním útvarem, místním orgánem a ústřední bankou nebo jakoukoliv finanční institucí plně vlastněnou touto vládou, budou osvobozeny od zdanění v prvně zmíněném státě.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoli druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku dlužníka a obzvláště příjmy z vládních cenných papírů, dluhopisů a obligací, včetně prémií a výher spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy. Penále za opožděné placení nebudou považována za úroky pro účely tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává ve druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně, V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže jejich plátcem je vláda tohoto smluvního státu, jeho správní útvar, místní orgán nebo osoba, která je rezidentem v tomto státě. Jestliže však plátce, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu v souvislosti s níž došlo k zadlužení, na jehož základě se úroky platí, a která tyto úroky nese ke své tíži, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo které jeden i druhý udržují s třetím osobami, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.