§ 3.
Platební povinnost a splatnost daně.
(1) Daň z kyseliny octové tuzemské výroby jest povinen zaplatiti podnikatel výrobiště, při důchodkovém zkrácení oprávněný zástupce podnikatele a podnikatel. Bylo-li použito kyseliny octové, osvobozené od daně (§ 4), k jiným nežli povoleným účelům, jest povinen zaplatiti daň ten, na jehož žádost bylo povolení k daněprostému odběru vydáno. Nebyla-li daň zaplacena osobami, uvedenými v předchozím, jest k jejímu zaplacení povinen také ten, kdo kyseliny octové nabyl, ač při náležité opatrnosti mohl při nabytí kyseliny octové seznati, že ušla nezákonně zdanění. Je-li několik osob povinno daň zaplatiti, stihá je platební povinnost rukou společnou a nerozdílnou.
(2) U kyseliny vyrobené v tuzemsku vzniká daňová povinnost její výrobou. O placení daně a o jejím zajištění a požadování předem platí obdobně příslušná ustanovení o dani z cukru.
(3) Není-li podnikatel výrobiště kyseliny octové zároveň jeho majitelem, anebo neskýtá-li hodnota výrobiště dostatečného zajištění, může finanční úřad I. stolice naříditi, aby podnikatel složil dostatečnou jistotu za daň.
(4) Nebyla-li daň zaplacena, v den splatnosti, nastává povinnost platiti ode dne splatnosti úroky z prodlení výměrou, stanovenou pro dlužné daně přímé.
(5) Při dovozu kyseliny octové z celní ciziny tvoří daň součást celní pohledávky, o níž platí příslušná ustanovení celního zákona.