7.1 Plynné směsi

7.1 Plynné směsi

U plynných směsí se bere v úvahu:

a) hodnocení fyzikálně-chemických vlastností,

b) hodnocení nebezpečnosti pro zdraví,

c) hodnocení nebezpečnosti pro životní prostředí.

7.1.1 Hodnocení fyzikálně-chemických vlastností

7.1.1.1 Hořlavost

Hořlavé vlastnosti plynných směsí se stanoví metodami podle přímo použitelného předpisu Evropské unie 6).

Tyto směsi se klasifikují na základě výsledků provedených zkoušek a za použití kritérií uvedených v této příloze.

Hořlavost plynných směsí vyráběných na objednávku v malých množstvích, lze hodnotit za použití následující výpočtové metody.

Složení plynné směsi, vyjádřené vzorcem:

A F + ..... + A F + ... A F + B I + ... B I + ... B I

1 1 i i n n 1 1 k k p p

kde:

A je molární zlomek i-tého hořlavého plynu v plynné směsi, v %,

i

B je molární zlomek k-tého inertního plynu v plynné směsi, v %,

k

F je i-tý hořlavý plyn v plynné směsi,

i

I je k-tý inertní plyn v plynné směsi,

k

n je počet hořlavých plynů v plynné směsi,

p je počet inertních plynů v plynné směsi,

lze převést do tvaru, ve kterém všechna I (inertní plyny) jsou

k

vyjádřena ekvivalentem dusíku za použití koeficientu K a kde

k

ekvivalentní obsah nehořlavého plynu A' je vyjádřen následujícím

i

vzorcem:

100

A' = A * (-----------),

i i (A + K B )

i k k

K koeficient ekvivalence inertního plynu I ve vztahu k dusíku

k k

Použitím maximální koncentrace hořlavého plynu, která ve směsi s dusíkem není hořlavá na vzduchu, lze získat následující výraz:

∑ A' /Tci ≤ 1

i i

kde

Tci maximální koncentrace hořlavého plynu, která ve směsi

s dusíkem není hořlavá při styku se vzduchem, v %

Plynná směs je hořlavá, je-li hodnota výše uvedeného výrazu větší než jedna. Směs se klasifikuje jako extrémně hořlavá a přiřadí se věta R 12.

Koeficienty ekvivalence

(K )

k

Hodnoty koeficientů ekvivalence

K

k

mezi inertními plyny a dusíkem jsou uvedeny v tabulce 1 technické normy ČSN EN ISO 10156 "Plyny a plynné směsi - Stanovení hořlavosti a oxidační schopnosti při výběru výstupů ventilu lahve".

Maximální koncentrace hořlavého plynu (Tci)

Hodnoty maximálních koncentrací hořlavého plynu Tci jsou uvedeny v tabulce 2 technické normy ČSN EN ISO 10156 "Plyny a plynné směsi - Stanovení hořlavosti a oxidační schopnosti při výběru výstupů ventilu lahve".

Pokud hodnota Tci pro hořlavý plyn není uvedena v tabulce 2 výše uvedené technické normy, použije se odpovídající dolní limit výbušnosti (LEL).

Jestliže pro daný hořlavý plyn neexistuje hodnota LEL, přiřadí se hodnotě Tci hodnota 1 % objemové.

Poznámky:

- Výše uvedený výraz lze použít pro odpovídající označení plynných směsí, avšak nelze jej považovat za metodu nahrazující experimentální stanovení technických bezpečnostních parametrů.

- Navíc tento výraz neposkytuje informace o tom, zda lze bezpečně připravit směs obsahující oxidační plyny. Při odhadu hořlavosti podle výše uvedeného vzorce nejsou oxidační plyny brány v úvahu.

- Výše uvedený vzorec dává spolehlivé výsledky pouze v případě, že se hořlavé plyny vzájemně neovlivňují, pokud jde o jejich hořlavost. To musí být vzato do úvahy např. u halogenovaných uhlovodíků.

1.1.12 Oxidační vlastnosti

Stanovení oxidačních vlastností plynných směsí se provede podle následující hodnotící metody.

Principem metody je porovnání oxidačního potenciálu plynů ve směsi s oxidačním potenciálem kyslíku ve vzduchu. Koncentrace plynů ve směsi je dána v % objemových.

Předpokládá se, že plynná směs je stejně velké nebo větší oxidační činidlo než vzduch, je-li splněna následující podmínka:

∑ x C ≥ 21

i i i

kde:

x je koncentrace plynu v objemových %

i

C je koeficient ekvivalence kyslíku

i

V případě platnosti výše uvedené nerovnosti se směs klasifikuje jako oxidující a přiřadí se jí věta R 8.

Koeficienty

C ,

i

používané při výpočtu pro stanovení oxidační kapacity určitých plynů směsi, s ohledem k oxidační kapacitě kyslíku ve vzduchu, jsou uvedeny v tabulce 3 technické normy ČSN EN ISO 10156 "Plyny a plynné směsi - Stanovení hořlavosti a oxidační schopnosti při výběru výstupů ventilu lahve".

Koeficient

C

i

je specifický pro každý oxidující plyn. Podle definice je

C

i

kyslíku roven 1,0. Jestliže pro danou látku není uvedena žádná hodnota koeficientu

C

i

přiřadí se jí hodnota 40.