§ 1.
(1) Vykonávati advokacii na území republiky Československé jest oprávněn jen, kdo zapsán jest do seznamu advokátů některé advokátní komory v republice Československé.
(2) Do seznamu advokátů budiž zapsán, kdo
a) jest československým státním občanem;
b) jest svéprávným;
c) vykonal studia právnická na některé československé universitě anebo přede dnem 28. října 1918, po případě nejpozději ve studijním roce 1918 - 1919, na některé universitě bývalého mocnářství rakousko-uherského;
d) dosáhl hodnosti doktora práv na některé universitě v Československé republice anebo přede dnem 28. října 1918, po případě nejpozději ve studijním roce 1918 - 1919 na některé universitě bývalého mocnářství rakousko-uherského;
e) byl prakticky zaměstnán v právní službě po dobu v tomto zákoně ustanovenou (§ 5);
f) vykonal s úspěchem praktickou zkoušku předepsanou pro advokáty před komisí na území republiky československé anebo před 28. říjnem 1918 na území bývalého mocnářství rakousko-uherského. Kdo vykonal advokátní zkoušku po 28. říjnu 1918 mimo území republiky československé, může býti zapsán do seznamu advokátů se svolením ministra spravedlnosti, když v době zkoušky nebylo ji lze vykonati na území, ve kterém se o zápis žádá.
(3) Zvláštní ustanovení pro hlasující rady sborových soudů tímto zákonem nejsou dotčena.