§ 6
(1) Od výše dluhu spotřebitele vůči poskytovateli úvěru lze odečíst pohledávku stejného spotřebitele z vkladu u stejného poskytovatele úvěru nebo z dluhového cenného papíru vydaného stejným poskytovatelem úvěru, pokud je tento vklad nebo dluhový cenný papír součástí zajištění dotčeného dluhu spotřebitele.
(2) Do celkové výše dluhů spotřebitele se nezahrnují dluhy spotřebitele ve výši, v níž budou plněny nově poskytovaným spotřebitelským úvěrem zajištěným obytnou nemovitostí.
(3) Je-li několik spotřebitelů z nově poskytovaného spotřebitelského úvěru zavázáno plnit společně a nerozdílně, považují se pro účely výpočtu úvěrových ukazatelů za jednoho spotřebitele. Do výpočtu celkové výše dluhů spotřebitele se v takovém případě zahrnují všechny dluhy z úvěrů, u nichž dlužníkem je alespoň jeden z těchto spotřebitelů.
(4) Jsou-li již sjednané spotřebitelské úvěry spotřebitele nebo nově poskytovaný spotřebitelský úvěr tohoto spotřebitele zajištěny více obytnými nemovitostmi, jmenovatel v ukazateli LTV (položka V) je součtem hodnot obytných nemovitostí zajišťujících tyto spotřebitelské úvěry, stanovených podle § 113 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
(5) Je-li obytná nemovitost zajišťující spotřebitelský úvěr spotřebitele již použita k zajištění dluhů spotřebitele z jiných než spotřebitelských úvěrů nebo dluhů jiných osob, lze do jmenovatele v ukazateli LTV (položka V) zahrnout nejvýše částku, o niž hodnota této obytné nemovitosti stanovená podle § 113 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, převyšuje výši zajištění dluhů spotřebitele z jiných než spotřebitelských úvěrů a dluhů jiných osob touto obytnou nemovitostí.