DOHODA
o ukončení platnosti dvoustranných dohod o investicích mezi členskými státy Evropské unie
Smluvní strany,
Belgické království,
Bulharská republika,
Česká republika,
Dánské království,
Spolková republika Německo,
Estonská republika,
Řecká republika,
Španělské království,
Francouzská republika,
Chorvatská republika,
Italská republika,
Kyperská republika,
Lotyšská republika,
Litevská republika,
Lucemburské velkovévodství,
Maďarsko,
Republika Malta,
Nizozemské království,
Polská republika,
Portugalská republika,
Rumunsko,
Republika Slovinsko a
Slovenská republika,
s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, Smlouvu o fungování Evropské unie a obecné zásady práva Unie,
s ohledem na pravidla mezinárodního obyčejového práva kodifikovaná ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu (dále jen "Vídeňská úmluva"),
připomínajíce, že Soudní dvůr Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr“) ve věci C-478/07, Budějovický Budvar, rozhodl, že ustanovení dvoustranné dohody se nemohou použít ve vztazích mezi těmito státy, jestliže je konstatováno, že jsou v rozporu s pravidly Smluv EU,
majíce na paměti, že v souladu s povinností uvést své právní řády do souladu s právem Unie, musí členské státy vyvodit z práva Unie nezbytné důsledky, jak je konstatováno v rozsudku Soudního dvora ve věci C-284/16, Achmea (dále jen "rozsudek ve věci Achmea"),
majíce na paměti, že rozhodčí doložky mezi investorem a státem ve dvoustranných dohodách o investicích uzavřených mezi členskými státy Evropské unie (dvoustranné dohody o investicích uvnitř EU) jsou v rozporu se Smlouvami EU, a v důsledku toho se nemohou po dni, kdy se poslední ze smluvních stran dvoustranné dohody o investicích uvnitř EU stala členským státem Evropské unie, uplatňovat,
sdílejíce společné porozumění vyjádřené v této dohodě mezi smluvními stranami Smluv EU a dvoustranných dohod o investicích uvnitř EU, že v důsledku toho nelze takovou doložku použít jakožto právní základ rozhodčího řízení,
chápajíce, že by se tato dohoda měla vztahovat na všechna rozhodčí řízení mezi investorem a státem vycházející z dvoustranných dohod o investicích uvnitř EU podle jakékoli úmluvy o rozhodčím řízení nebo souboru pravidel, včetně Úmluvy o řešení sporů z investic mezi státy a občany jiných států (úmluva ICSID) a rozhodčích pravidel ICSID, rozhodčích pravidel Stálého rozhodčího soudu (PCA), rozhodčích pravidel Rozhodčího institutu Stockholmské obchodní komory (SCC), rozhodčích pravidel Mezinárodní obchodní komory (ICC), rozhodčích pravidel Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL), i na arbitráž ad hoc,
berouce na vědomí, že platnost některých dvoustranných dohod o investicích uvnitř EU, včetně jejich ustanovení o skončení platnosti, již byla ukončena rozhodnutím obou stran a že platnost jiných dvoustranných dohod o investicích uvnitř EU byla ukončena jednostranně a že vypršela použitelnost ustanovení o skončení platnosti těchto dohod,
souhlasíce, že touto dohodou není dotčena otázka slučitelnosti hmotněprávních ustanovení dvoustranných dohod o investicích uvnitř EU se Smlouvami EU,
majíce na paměti, že se tato dohoda týká dvoustranných dohod o investicích uvnitř EU a nevztahuje se na řízení uvnitř EU na základě článku 26 Dohody o energetické chartě. Evropská unie a její členské státy se budou touto záležitostí zabývat později,
majíce na paměti, že pokud investoři z členských států vykonávají jednu ze základních svobod, jakou je svoboda usazování nebo volný pohyb kapitálu, jednají v rámci působnosti práva Unie, a využívají tudíž ochranu, která jim vyplývá z těchto svobod, a případně z příslušných sekundárních právních předpisů, z Listiny základních práv Evropské unie a z obecných zásad práva Unie, které zejména obsahují zásady nediskriminace, proporcionality, právní jistoty a ochrany legitimních očekávání (rozsudek Soudního dvora ve věci C-390/12, Pfleger, body 30 až 37). Pokud členský stát přijme opatření, které se odchyluje od základních svobod zaručených právem Unie, spadá toto opatření do oblasti působnosti unijního práva a uplatní se také základní práva zaručená Listinou (rozsudek Soudního dvora ve věci C-685/15, Online Games Handels, body 55 a 56),
připomínajíce, že členské státy mají podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o Evropské unii povinnost stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany práv investorů v oblastech pokrytých právem Unie. Každý členský stát musí zejména zajistit, aby jeho soudy ve smyslu práva Unie splňovaly požadavky na účinnou soudní ochranu (rozsudek Soudního dvora ve věci C-64/16, Associacao Sindical dos Juízes Portugueses, body 31 až 37),
připomínajíce, že spory mezi smluvními stranami týkající se výkladu nebo provádění této dohody podle článku 273 Smlouvy o fungování Evropské unie se netýkají zákonnosti opatření, které je předmětem rozhodčího řízení mezi investorem a státem na základě dvoustranné dohody o investicích, na niž se tato dohoda vztahuje,
přihlížejíce k tomu, že ustanoveními této dohody není dotčena možnost Evropské komise nebo jakéhokoli členského státu předložit věc na základě článků 258, 259 a 260 Smlouvy o fungování Evropské unie Soudnímu dvoru,
připomínajíce, že na základě závěrů Rady ve složení pro hospodářské a finanční záležitosti (ECOFIN) ze dne 11. července 2017 členské státy a Komise zintenzivní bez zbytečného prodlení jednání s cílem lépe zabezpečit kompletní, silnou a efektivní ochranu investic v rámci Evropské unie. Tato jednání zahrnují posouzení stávajících procesů a mechanismů řešení sporů, jakož i potřeb, případně prostředků k vytváření nových nebo ke zlepšení relevantních stávajících nástrojů a mechanismů podle práva Unie, pokud se taková potřeba potvrdí,
připomínajíce, že touto dohodou nejsou dotčena další opatření a kroky, které mohou být v rámci práva Unie zapotřebí, aby se v Evropské unii zajistila vyšší úroveň ochrany přeshraničních investic a vytvořilo se předvídatelnější, stabilnější a jasnější regulační prostředí, které podnítí investice na vnitřním trhu,
majíce na paměti, že odkazy na Evropskou unii v této dohodě je třeba chápat rovněž jako odkazy na jejího předchůdce, Evropské hospodářské společenství a následně Evropské společenství, do doby, než jej Evropská unie nahradila,
se dohodly na těchto ustanoveních: