§ 13
(1) Starobní důchody přiznané podle nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 118/1988 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu, ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 116/1989 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb. a zákona č. 235/1992 Sb., se ode dne účinnosti tohoto zákona považují za starobní důchody podle tohoto zákona, a to ve výši, ve které náležely ke dni účinnosti tohoto zákona; ustanovení § 5 odst. 1 a § 9 se na tyto důchody nevztahují.
(2) Je-li poživatel starobního důchodu uvedeného v odstavci 1 zaměstnán i po dni nejbližší splátky tohoto důchodu splatné po dni účinnosti tohoto zákona, jsou poživatel tohoto důchodu a jeho zaměstnavatel povinni oznámit tuto skutečnost plátci důchodu nejpozději do osmi dnů ode dne této splátky. Ohlašovací povinnost podle předchozí věty nemá poživatel starobního důchodu podle odstavce 1 ani jeho zaměstnavatel, jestliže poživatel tohoto důchodu ukončí zaměstnání v době předcházející třetí splátce tohoto důchodu splatné po dni účinnosti tohoto zákona.
(3) Výplata důchodu v případech uvedených v odstavci 2 nenáleží od třetí splátky důchodu splatné po dni účinnosti tohoto zákona, je-li poživatel starobního důchodu zaměstnán.