4 Ověřování
4.1 Postup pro prvotní a následné ověření je shodný.
4.2 Podmínky pro ověření
Ověření se vykoná v místě instalace nádrže. Zkouší se v takovém stavu a poloze, v jaké bude používána a pro rozsah objemu, pro který je konstruována. Nádrž se předkládá k ověření prázdná a dobře vyčištěná.
Nádrže se naplní nejméně 24 hodin před vyměřováním. Podzemní nádrže se před vyměřováním úplně zasypou zeminou. Nadzemní nádrže se zaizolují až po jejich vyměření.
Vyznačení stupnice v objemových jednotkách na měřicím zařízení je možno provést až na základě výsledků zkoušky, proto musí být připravena bez vyznačeného dělení. Jedná-li se o následné ověření a objemové dílky jsou na měřicím zařízení vyznačeny, provádí se kontrola správnosti stupnice objemu. Pokud je odchylka větší než odpovídá třídě přesnosti nádrže, musí se:
a) použít nové měřicí zařízení bez vyznačené stupnice,
b) u nádrží se stupnicí v délkových jednotkách zpracovat novou plnicí tabulku nebo
c) nádrž přeřadit do odpovídající třídy přesnosti.
Dřevěné sudy na pivo musí být před předložením k ověření řádně vysmoleny. Sudy pro jiné kapaliny mohou být uvnitř opatřeny ochranným povlakem zabraňujícím styku kapaliny s výrobním materiálem sudu. Sudy musí být před předložením k ověření a před plněním při používání uvnitř i vně vyčištěny a přezkoušeny na nepropustnost; dřevěné sudy musí být vně zamokřeny a obruče sudů dotaženy. Krajní obruče nesmějí přesahovat okraje otvorů.
4.3 Metody zkoušení nádrží
Zkoušení nádrží spočívá v určení objemu odpovídajícího dané výšce hladiny. Největší dovolené relativní chyby zkoušení pro jednotlivé třídy přesnosti jsou uvedeny v tabulce č. 3.
Tabulka č. 3 Největší dovolené relativní chyby zkoušení
pro jednotlivé třídy přesnosti
+------------------------------+------+------+-----+-----+
| Třída přesnosti nádrže | 0,3 | 0,5 | 1,0 | 2,5 |
+------------------------------+------+------+-----+-----+
| Relativní chyba zkoušení v % | 0,15 | 0,25 | 0,5 | 1,0 |
+------------------------------+------+------+-----+-----+
Metody zkoušení nádrží
Ke zkoušení nádrží se použije jedna z následujících metod:
a) objemová metoda s použitím etalonového objemového průtočného měřidla,
b) objemová metoda s použitím etalonových odměrných nádob,
c) určení objemu geometrickou metodou příložnou,
d) určení objemu geometrickou optickou metodou s referenční čárou,
e) určení objemu geometrickou optickou metodou triangulační,
f) určení objemu geometrickou optickou metodou s dálkoměrem na principu pasivního odrazu optického (laserového) paprsku.
Metoda zkoušení nádrže se zvolí v závislosti na rozměrech, umístění a použití nádrže.
Nepřípustné je vnitřní měření pásmem s napínacím zařízením pro zkoušky nádrží v mezinárodním obchodu, vyjma případu, kdy není možno použít jinou metodu.
Pro zkoušku podle bodu a) nebo b) se použije netěkavá kapalina s malým koeficientem roztažnosti, nejlépe voda.
4.4 Postup při zkoušení
4.4.1 Podmínky zkoušení:
Při zkoušení nádrží musí být splněny následující podmínky
a) teplota vzduchu musí být v mezích od 10 °C do 30 °C; při vyměřování sudů (15 ±5) °C,
b) teplota zkušební kapaliny se během zkoušky nesmí změnit o více než ± 5 °C,
c) obsah par ropných produktů a koncentrace plynů ve vzduchu v okolí nádrže nesmí překročit hodnoty stanovené příslušnou českou technickou normou 5) a
d) při geometrické metodě stav počasí - bez srážek, rychlost větru nejvýše 10 m/s.
4.4.2 Venkovní prohlídka
Před zkouškou připraví žadatel o ověření popis nádrže a jejího měřícího zařízení s vyznačením hlavních rozměrů. Popis je nedílnou součástí záznamu o zkoušce a musí z něj být zřejmé následující informace:
a) typ nádrže
druh instalace,
typ a pozice měřícího zařízení,
pozice kopulí a hrdel,
typ a pozice zabudovaných součástí,
pozice referenční plochy pro měření sklonu nádrže,
způsob instalace (kotvení k základové ploše) a
místo instalace,
b) měřicí zařízení, stupnice
typ měřícího zařízení, materiál, provedení,
hodnota dílku stupnice,
interval značení,
pozice značky nejmenšího odměru a značky jmenovitého objemu vzhledem k referenční rovině a
v případě následného ověřování umístění a počet úředních značek.
Při venkovní prohlídce se zjišťuje, zda je nádrž postavena ve shodě se schválenou dokumentací v požadované kvalitě a zda splňuje požadavky stanovené v bodu 2.2 a 3.
Dále se zjišťuje, zda nádrž neobsahuje zbytky kapaliny nebo cizí tělesa, zda jsou vypuštěny stavoznaky, zda je uzavřeno uzavírací zařízení nádrže (s výjimkou geometrické metody z vnějšku nádrže, kdy nádrž může být naplněna).
4.4.3 Funkční zkouška
Při funkční zkoušce nádrže se podle předložené dokumentace kontroluje možnost nekontrolovaných průtoků, provozuschopnost měřicích zařízení a přístrojů patřících k nádrži.
4.4.4 Určení objemu nádrže objemovou metodou
Jako zkušební kapalina se přednostně používá voda. Kde to není z provozních, bezpečnostních, či jiných důvodů možné, použije se přímo skladovaná kapalina.
Před plněním a po ukončení plnění se měří sklon nádrže vodováhou s využitím kontrolních ploch ve směru osy a kolmo na směr osy nádrže. Hodnoty sklonu se uvedou v záznamu o zkoušce.
4.4.4.1 Etalony a pomůcky
Pro určení objemu nádrže objemovou metodou se použijí zejména následující přenosná měřicí zařízení:
a) objemové etalony (odměrné baňky, odměrné nádoby),
b) etalonová průtočná měřidla opatřená zařízeními, zajišťujícími jejich správnou činnost (odlučovače plynů, filtry, indikátor plynů, uzavírací, škrticí, zpětné ventily a podobně) a indikaci změřeného objemu; musí reprodukovatelně indikovat 5 % objemu, který v rovině maximálního vodorovného průřezu nádrže odpovídá výšce 10 mm,
c) pomocná měřidla (teploměry, zařízení pro měření délky - měřicí pásmo, pravítko kovové, tlakoměr pro připojení mezi filtr a měřič, stopky, vodováha s intervalem stupnice 2 : 1000),
d) pomůcky, jako značkovače, sady razidel znaků, pasta k potírání měřicích tyčí, bílá školní křída, nářadí (například ploché pilníky, kleště, rýsovací jehla).
4.4.4.2 Popis zkoušek
Při určení objemu nádrží přímou metodou, pomocí etalonových odměrných nádob nebo etalonového objemového průtočného měřidla se nádrž napouští naráz nebo na několik etap. Změny objemu se vyznačí na stupnici přímo v objemových nebo délkových jednotkách. Hodnoty objemu jsou dány v kalibrační tabulce nejméně v pěti významných bodech.
Hodnota plnicího objemového kroku se u nádrže vyměřené v objemových jednotkách rovná intervalu stupnice. U nádrže vyměřené v délkových mírách se plnicí objemový krok volí z rozsahu (4 až 10) mm výšky v rovině největšího průřezu nádrže z řady
n n n
1 x 10 , 2 x 10 , 5 x 10 ,
kde n je celé číslo.
Zkušební kapalinu známého objemu lze do nádrže při plnění přivádět shora nebo zdola. Zejména při následném ověření se připouští vyměření nádrže i metodou postupného vypouštění.
Jednotlivé hodnoty objemu nádrže se vyznačí na měřicím zařízení po každém plnicím kroku (u stupnic v délkových jednotkách se odečte hodnota). U automatických hladinoměrů lze přiřazovat hodnoty objemu hodnotám výšky bez přerušení plnění či vypouštění při podmínce klidné hladiny a odpovídajícího záznamového zařízení.
Po uklidnění hladiny se zavede měřicí tyč do kapaliny tak, aby byla ponořena o přibližně 1 cm nad měřicí polohou, po několika sekundách se pomalu zasune do měřicí polohy a rychle se vytáhne. Poté se na ní vyznačí plnicí úroveň pomocí příložného úhelníku a značkovače. Stejně se přenáší výška hladiny ve stavoznaku na jeho stupnici. Pro měřicí tyče se provádí kontrola hodnoty objemu třikrát (včetně ponoření), pro stavoznaky stačí jeden odečet.
Značky se vyznačí tak, aby je bylo možno odstranit. Trvalé značky se vytvoří následně například gravírováním, nebo vyražením. Při jejich tvorbě nesmí dojít ke změně délky nebo tvaru měřicí tyče. Vzdálenost značek nejmenšího odměru a jmenovité hodnoty objemu od referenční roviny se musí změřit před i po vyznačení stupnice.
4.4.4.3 Výsledky měření
Do záznamu o zkoušce se zapisují hodnoty plnicích objemových kroků a výsledky měření ve formě tabulek. Plnicí výšky se před zápisem zaokrouhlují na 0,5 mm a hodnoty litr/mm se zaokrouhlují na jedno desetinné místo.
Polohy značek na stupnici, které nebyly stanoveny přímým měřením, se určují výpočtem - lineární interpolací mezi značkami určenými přímým měřením.
Pro svislé válcové nádrže je kalibrační tabulka vztažena k referenční hustotě obsažené kapaliny. Tato hustota musí být v tabulce uvedena. Dále v tabulce musí být uveden rozsah změn hustoty od referenční hustoty tak, aby relativní změna objemu nepřesáhla 0,025 %.
Objem sudu, zjištěný při úředním vyměření se zaokrouhluje dolů takto:
a) u sudů na pivo, minerální a sodové vody a nealkoholické nápoje všech velikostí na celé litry,
b) u sudů na ostatní druhy kapalin:
do objemu 150 l včetně na 0,1 l
do objemu 500 l včetně na 0,5 l
do objemu 1500 l včetně na 1,0 l
do objemu 5000 l včetně na 2,0 l
při objemu větším než 5000 l na 5,0 l
4.4.5 Určení neaktivního prostoru
Za neaktivní prostor se považuje spodní část nádrže, která se nevyužívá při měřeních objemu měřeného média. Neaktivní prostor se měří objemovou metodou. Určení neaktivního prostoru při geometrické metodě se neprovádí, pokud se nádrž používá na rozdílové měření objemu.
4.4.6 Určení objemu nádrže geometrickou metodou
Při určování objemu nádrže geometrickou metodou se zjišťují následující parametry:
a) objem neaktivního prostoru,
b) základní průřez,
c) vnitřní průřez v různých výškách,
d) vytlačený a přídavný objem součástí vnitřního zařízení (balast),
e) vzdálenost obvodových pásů od dna nádrže,
f) nanesení plátů (přeplátování),
g) tloušťka stěn nádrže,
h) hmotnost plovoucí střechy,
i) odklon nádrže,
j) změna objemu vlivem hydrostatického tlaku a
k) změna objemu vlivem teplotní roztažnosti nádrže.
4.4.6.1 Etalony a pomůcky
Pro určení objemu nádrže geometrickou metodou se použijí zejména následující přenosná měřicí zařízení:
a) ocelové pásmo s milimetrovým dělením a celkovou délkou nejméně 10 m a s dovolenou chybou ± (0,1 + 0,05L) mm, (L je v metrech),
b) napínací zařízení s napínací silou 50 N,
c) tři skoby s rozpětím hrotů (470, 495 a 520) mm,
d) ocelové měřidlo délky s milimetrovým dělením a celkovou délkou nejméně 500 mm,
e) kopírovací vozík dle obrázku včetně 30 m lana o průměru 8 mm (metoda referenčních čar),
f) 2 olovnice o váze 10 kg a 200 g se zabudovaným aretačním navíjecím zařízením na 20 m lanka (metoda referenčních čar),
g) držák stupnice s dvěma třmeny a stupnice (+200; -200) mm (metoda referenčních čar),
h) 90° příložný úhelník s délkou ramen 300 mm a s otvorem ve vzdálenosti 200 mm na protáhnutí lanka olovnice (metoda referenčních čar),
i) teodolit s dělením a rozlišením nejméně
-4
2.10
stupně na stabilní trojnožce s magnetickými patkami pro měření uvnitř nádrže (triangulační metoda),
j) laserový vysílač s nízkým výkonem a s příslušnou optikou (triangulační metoda),
k) těžká závaží k prevenci pohybu teodolitu na dně nádrže (triangulační metoda),
l) délková míra 2 m dlouhá ± 0,02 mm při teplotě použití (triangulační metoda),
m) laserový dálkoměr s elektronickým teodolitem se střední chybou v určení souřadnic ± 3,5 mm (dálkoměrná metoda),
n) osvětlení a
o) označovací jehly.
4.4.6.2 Určení základního průřezu geometrickou metodou příložnou
Pro nýtované nádrže se měří průřez (100 až 150) mm nad dnem, (100 až 150) mm nad horní hranou každého vodorovného pásu, (100 až 150) mm pod dolní hranou každého vodorovného pásu a uprostřed každého vodorovného pásu.
Pro svařované nádrže platí stejné polohy, ale horní a spodní polohy musí být (270 až 330) mm od horního a spodního okraje nádrže.
Pro optické metody se měří referenční průřezy v 1/5 až 1/4 nad spodním švem sváru a v 1/5 až 1/4 pod horním švem sváru.
Obrázek č. 7
Obrázek č. 8
Základní průřez nádrže se určí:
a) z venkovní strany nádrže pomocí překlenovacích skob a pásma - napnuté pásmo se přiloží vodorovně ke stěně nádrže tak, aby k ní těsně přiléhalo, na překlenutí například svárů a výztuh se ke stěnám přiloží tři skoby ve vzdálenosti nejvýše 10 m a vyznačí se délky oblouků, které byly takto překlenuty; vzdálenost se měří na 0,1 mm a
b) z vnitřní strany nádrže pomocí tuhého pravítka s konstantní délkou (metoda otevřeného tětivového mnohoúhelníku) - pomocí tuhého pravítka délky 2000 mm se nanesou značky označující vrcholy otevřeného mnohoúhelníku, délka zbývající tětivy a vzdálenost
a
s
se změří posuvným měřidlem a hloubkoměrem; tento postup se opakuje třikrát.
Obrázek č. 9
4.4.6.3 Určení vnitřního průřezu v různých výškách metodou referenčních čar
U válcových svislých nádrží, otevřených nebo uzavřených, se použije úplné kopírování pomocí kopírovacího vozíku. Plášť nádrže se kopíruje zevnitř nebo zvenku v celém rozsahu výšky. U válcových svislých nádrží, otevřených nebo uzavřených, s plovoucí střechou se použije neúplné kopírování pomocí kopírovacího vozíku z vnitřní strany pláště nádrže po plovoucí střechu. Zbylý úsek pláště se změří metodou speciálního kopírování.
Na každém prstencovém úseku se ve vodorovném směru musí nacházet nejméně 12 měřicích bodů, na každém plechu pláště musí být nejméně dva měřicí body a vzdálenost mezi dvěma měřícími body smí být nevýše 4 m.
Při měření pomocí kopírovacího vozíku se lanko vozíku a lanko olovnice zavěsí nad horním okrajem nádrže a vozíkem se objedou měřicí body každé svislé řady. Vzdálenost měřicích bodů od příslušných základních bodů v základní rovině se měří pomocí stupnice plus-minus o délce 400 mm, upevněné na držáku. Minusová strana musí být vždy směrem do středu nádrže.
Obrázek č. 10
Při speciálním kopírování se použije olovnice 200 g s lankem provlečeným otvorem úhelníku. Stupnice se orientuje plusovou stranou směrem do středu nádrže.
Obrázek č. 11
4.4.6.4 Určení vnitřního průřezu v různých výškách triangulační metodou
Nejmenší počet měřicích pozic teodolitu po obvodu pláště
nádrže
+--------------+----------------+---------------+
| Obvod v m | Měření zevnitř | Měření zvenku |
+--------------+----------------+---------------+
| do 50 | 8 | 4 |
| 50 až 100 | 12 | 6 |
| 100 až 150 | 16 | 8 |
| 150 až 200 | 20 | 10 |
| 200 až 250 | 24 | 13 |
| 250 až 300 | 30 | 15 |
| nad 300 | 36 | 18 |
+--------------+----------------+---------------+
Vzdálenost sousedních teodolitu se vypočítá ze vztahu:
B
D = - cot gΘ
2
Obrázek č. 12
Zaměří se označené body v jednotlivých výškových úrovních po obvodu nádrže vždy z obou teodolitů, přičemž v referenčních rovinách se shodné s body zaměří příložnou metodou. Měřicí body nesmí ležet ve svislé rovině procházející oběma teodolity.
Obrázek č. 13
4.4.6.5 Zpracování výsledků
Postup při zpracování výsledků:
a) určí se objem neaktivního prostoru nebo objem celé nádrže s ohledem na korekci chyby údajů etalonového objemového průtočného měřidla,
b) určí se objem nádrže na základě výsledků měření základního průřezu a vnitřního průřezu v různých výškách,
c) vyhodnotí se vnější vlivy a určí se korekce naměřených hodnot; změna objemu vlivem hydrostatického tlaku pro střední hodnotu hustoty je
3 2
π . d . p . g . h
i F n
V = ---------------------
n 8E . b
kde d je průměr nádrže, p je střední hustota, h je výška
i F n
hladiny, b je tloušťka stěny nádrže; určí se změna objemu
vlivem hmotnosti plovoucí střechy, změna objemu vlivem
odklonu nádrže a změna objemu vlivem teplotní roztažnosti
nádrže a
d) vyhodnotí se výsledky měření ve formě kalibračních tabulek závislosti výšky hladiny H na objemu kapaliny, které se přiloží k ověřovacímu listu, nebo se objemy kapaliny přímo vyznačí na stupnicích zařízení na měření výšky hladiny v objemových jednotkách.
4.4.7 Označení ověřované nádrže
4.4.7.1 Nádrž, která splnila požadavky stanovené touto vyhláškou se opatří úřední značkou 6) a vydá se k ní ověřovací list. Dřevěné sudy se označí vypálením nebo kovovými číselnými vložkami označujícími objem, vloženými do kovového rámečku připevněného ke dnu sudu; číselné označení hodnoty objemu musí být doplněno značkou jednotky. Výška vypalovacích číslic a číslic kovových vložek k označení objemu je (20 až 22) mm.
Není-li to u velkých nádrží možné, musí být v ověřovacím listu nádrže uveden vliv stavu naplnění nádrže, teploty a hustoty na polohu referenčních bodů, aby bylo možno provést korekci při určení objemu.
4.4.7.2 Náležitosti ověřovacího listu
Ověřovací list musí, kromě náležitostí uvedených ve zvláštním právní předpisu 7) obsahovat následující údaje o nádrži:
a) referenční výšku nádrže H,
b) polohy svislých os (kontrolní body, referenční body včetně určení základního),
c) střed měření hladiny, je-li známý,
d) jmenovitý objem a dolní hranice přesného objemu,
e) nejmenší měřitelný objem odpovídající ručnímu měření,
f) objemovou tabulku pro přírůstek Δh,
g) tabulku objemů odpovídající svislé vzdálenosti 1 mm pro každou oblast, pro kterou se objem na milimetr mění (interpolační tabulka),
h) referenční teplotu při které bylo ověření provedeno,
i) referenční hustotu,
j) největší dovolenou chybu určení hodnot v ověřovací tabulce,
k) použitý postup ověření a
1) korekce pro změny zejména následujících parametrů: vliv plovoucí střechy nebo plovoucího krytu, tlak, teplota, rozdíly v hustotě.
------------------------------------------------------------------
5) ČSN 65 0201 Hořlavé kapaliny. Provozovny a sklady.
6) § 6 vyhlášky č. 262/2000 Sb.
7) Příloha č. 2 vyhlášky č. 262/2002 Sb.
******************************************************************