4 Ověřování
4.1 Ověřování snímačů teploty se skládá z:
a) vnější prohlídky,
b) zkoušky izolačního odporu,
c) zkoušky teplotní závislosti,
d) vyhodnocení výsledků a
e) zápisu do evidenčního listu, vystavení ověřovacího listu a opatření snímače teploty úřední značkou.
Pro zkoušení je použita metoda přímého porovnání údaje zkoušeného měřidla s údajem etalonového teploměru.
4.2 Pro ověření se použijí kontrolní přístroje uvedené v bodu 3.2.
4.3 Požadavky na kontrolní přístroje použité při zkoušce
4.3.1 Přístroje musí mít zaručenou metrologickou návaznost.
4.3.2 Nejistota měření etalonážního zařízení musí být menší nebo rovna 1/5 nejvyšší dovolené chyby zkoušeného snímače teploty předloženého k ověření.
4.4 Podmínky v průběhu zkoušek
4.4.1 Teplota prostředí musí být v intervalu (15 až 35) °C.
4.4.2 Změny teploty prostředí nesmí překročit po dobu zkoušky 5 °C.
4.4.3 Rozsah relativní vlhkosti je (25 až 75) %.
4.4.4 Skutečná teplota a relativní vlhkost se nesmí v rozmezí stanoveného rozsahu měnit v průběhu jednoho měření o více než ± 2,5 °C a ± 5 %.
4.5 Popis zkoušek
4.5.1 Vnější prohlídka
Při vnější prohlídce se kontroluje:
a) celkový stav snímače teploty, zda není poškozena stonková trubice nebo kabel a stav těsnících elementů,
b) poskytnutí informací a provedení měřidla podle bodu 2.2.1.2 nebo 2.2.2.1.
Pokud měřidlo nevyhoví požadavkům podle tohoto bodu, z dalších zkoušek se vyloučí.
4.5.3 Izolační odpor
Izolační odpor snímače teploty se měří stejnoměrným zkušebním napětím 100 V při teplotě mezi (15 až 35) °C, při vyšších teplotách napětím 10 V. Relativní vlhkost se pohybuje v mezích (25 až 75) %. Odpor se měří mezi vodiči vnitřního vedení, spojenými na svorkovnici hlavice nebo na konektoru a pláštěm snímače teploty; u snímačů teploty s pomocnou smyčkou i mezi vodiči čidla a smyčky; u snímačů teploty s pátým (zemnícím) vodičem, též mezi vodiči čidla a tímto vodičem.
Měření je nutné provést při obou polaritách napětí, platí nižší hodnota.
Minimální hodnoty izolačního odporu jsou shodné jako v bodu 2.2.1.3.
4.5.4 Zkouška teplotní závislosti se provádí nejméně v blízkosti 0 °C a maximální pracovní teploty. Při této zkoušce se porovnává skutečný odpor snímače teploty s hodnotami podle bodu 2.1.1.
Teplota se určuje platinovým odporovým snímačem teploty - sekundárním etalonem druhého řádu.
Při měření se postupuje takto: nejdříve se zkouška teplotní závislosti provádí v blízkosti 0 °C, pak v blízkosti maximální teploty a naposledy v blízkosti 0 °C.
Při každé teplotě je třeba provést nejméně dva odečty hodnot odporu všech snímačů teploty.
Výsledkem zkoušky teplotní závislosti je konstatování, že snímač teploty vyhověl nebo nevyhověl požadavkům podle bodu 3.3.1.2.
4.6 Vyhodnocení a zpracování naměřených hodnot
4.6.1 Odporové snímače teploty pro měřiče tepla dodávaného teplonosnou kapalinou
4.6.1.1 Při vyhodnocování měření se vypočítají průměrné hodnoty pro jednotlivé zkušební teploty; údaje etalonového teploměru, skutečná teplota zkušební lázně a údaje zkoušeného měřidla se porovnají s předepsanými hodnotami odporu a s hodnotami nejvyšší dovolené chyby odporového snímače pro měřiče tepla dodávaného teplonosnou kapalinou podle bodu 2.1.2.1.
Dál se určí největší dovolená chyba odporového snímače teploty pro měřiče tepla dodávaného teplonosnou kapalinou
E ,
t
která je definována vztahem:
E = ± (0,5 + 3 ΔΘ /ΔΘ) [%]
t min
Vztah mezi teplotou a elektrickým odporem každého jednotlivého snímače z dané dvojice se nesmí lišit od hodnot vyplývajících ze vztahu uvedeného v bodu 2.1.1.3. (s použitím standardních hodnot konstant A, B, C) o více než o hodnotu, která odpovídá 2 K.
4.6.1.2 Izolační odpor.
Nejnižší hodnoty izolačního odporu jsou stanoveny v bodu 2.2.1.1.
Normované hodnoty odporu v závislosti na teplotě i tolerance jsou dány vztahy podle bodu 2.1.1.
4.6.2 Odporové snímače teploty bez převodníku pro měřiče tepla dodávaného vodní párou a odporové snímače pro měřidla průtoku
4.6.2.1 Při vyhodnocování měření se vypočítají průměrné hodnoty pro jednotlivé zkušební teploty. Údaje etalonového teploměru, skutečná teplota zkušební lázně a údaje zkoušeného měřidla se porovnají s předepsanými hodnotami odporu a s hodnotami povolených chyb podle bodu 2.1.1.3.
4.6.2.2 Nejnižší hodnoty izolačního odporu jsou uvedeny v bodu 2.2.1.1 písm c).
4.6.3 Odporové snímače teploty s převodníkem pro měřidla průtoku
4.6.3.1 Při vyhodnocování měření se vypočítají průměrné hodnoty pro jednotlivé zkušební teploty; údaje etalonového teploměru, skutečná teplota zkušební lázně a údaje zkoušeného měřidla se porovnají s normovanými hodnotami výstupního signálu a s povolenými chybami dle specifikace výrobce.
4.6.3.2 Nejnižší hodnoty izolačního odporu jsou stanoveny v bodu 2.2.1.1 písm c).
4.6.3 Nejistota měření zkušebního zařízení:
Nejistoty měření spojené s etalony, metodami a měřícími zařízeními musí být vždy známé a musí být:
a) menší než 1/5 největších dovolených chyb daného měřiče tepla nebo jeho členů, nebo
b) odečteny od nejvyšších dovolených chyb daného měřidla za účelem získání nových hodnot nejvyšších dovolených chyb.
4.7 Ověření měřidla
Snímače teploty, které splnily požadavky stanovené touto vyhláškou, se označí úřední značkou 3) nebo se vydá ověřovací list a nebo se použije obou způsobů.
------------------------------------------------------------------
3) § 6 vyhlášky č. 262/2000 Sb.
******************************************************************