§ 39.
(1) Ustanovení tohoto nařízení platí, pokud v něm není jinak stanoveno nebo se z něho jinak nepodává, obdobně pro zaměstnance zemí, okresů a obcí, jakož i jejich nebo jimi spravovaných ústavů, podniků, fondů a zařízení.
(2) Ustanovení tohoto nařízení však neplatí potud, pokud by po jejich provedení nároky zaměstnancovy klesly pod míru práv a nároků státního zaměstnance stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných služebních jakož i rodinných poměrů.
(3) Tyto korporace (ústavy) jsou povinny nejpozději do 31. března 1939 nebo jinak na vyzvání oznámiti a prokázati příslušnému ústřednímu úřadu neb úřadu jím stanovenému a nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu, že a jak provedly opatření podle tohoto nařízení a jaká roční úspora tím vzejde.
(4) Nesplní-li korporace (ústavy) tuto povinnost, nebo poruší-li i jinak ustanovení tohoto nařízení, ztrácí zákonné příděly za dobu do zjednání nápravy, nejméně však na dobu jednoho měsíce, jiné příděly, subvence, příspěvky a podpory z veřejných prostředků za celou dobu, pokud ustanovení tohoto nařízení nebudou provedena. Za škody vzniklé nesplněním povinnosti uvedené v odstavci 3 nebo porušením ustanovení tohoto nařízení ručí odpovědní orgánové svým jměním a svými příjmy. Kromě toho mohou býti na místo správních orgánů takového zaměstnavatele dosazeni orgánové jmenovaní příslušným dozorčím úřadem státní správy; to platí zejména také v případech, jež nelze postihnouti podle první věty.
(5) Totéž platí, byla-li provedena personální opatření, která by byla obcházením tohoto nařízení.