§ 11.
(1) Svobodným zaměstnancům přísluší činovné ve výměře dvou třetin činovného stanoveného platovými zákony, předpisy na jeho základě vydanými nebo jinými předpisy upravujícími služební příjmy zaměstnancovy.
(2) Za svobodné ve smyslu odstavce 1 se pokládají také ovdovělí, rozvedení nebo rozloučení zaměstnanci, neudržují-li společnou domácnost alespoň s jedním dítětem (schovancem), na něž přísluší výchovné.
(3) Ustanovení předcházejících odstavců o činovném platí obdobně i pro část služebního platu (mzdy) činovnému odpovídající, část služebního platu (mzdy) činovnému odpovídající se určí tak, že se od služebního platu (mzdy) odečte část služebního platu (mzdy) služnému odpovídající a případné výchovné; při tom se za část služebního platu (mzdy) služnému odpovídající pokládá pensijní (provisní) základna, a není-li ani pensijní (provisní) základny, dvě třetiny služebního platu (mzdy), stanoveného pro skupinu míst A, bez výchovného (podobné součásti platu, po případě mzdy).
(4) Rozvedeným nebo rozloučeným zaměstnancům, kteří se podle odstavce 2 pokládají za svobodné, zvyšuje se snížené činovné o částku, kterou platí manželce (bývalé manželce) po případě dětem, nejvýše však na plné činovné.