§ 58.
(1) Nároku na náhradu služebních výloh (zejména však nároku na diety, nocležné a pod.) není, setrvá-li zaměstnanec v dosavadním úředním (služebním) působišti, nebyv při změně svého trvalého úředního (služebního) působiště ihned v dosavadním úředním (služebním) působišti služby zproštěn.
(2) Nároku na náhradu služebních výloh (zejména však nároku na diety, nocležné a pod.) rovněž není, pokud skutečnost, s níž je jinak nárok na náhradu služebních výloh spiat, vznikla z nějaké příčiny (předpokladu, okolnosti, důsledku a pod.) dané zájmem nebo odpovídající zájmu samého zaměstnance, po případě stalo-li se tak k jeho žádosti, ať písemné, ať ústní nebo z jiného jeho podnětu.