§ 46.
O cestách při povolání k službě z dovolené na zotavenou.
(1) Byl-li zaměstnanec ze zvláštních důvodů služebních nepředvídaně povolán z dovolené na zotavenou, přísluší mu náhrada cestovních výloh za cestu z místa dovolené do úředního působiště a případně zpět, byla-li cesta zpět skutečně vykonána, jakož i dieta (nocležné) podle doby, jíž bylo nutně potřebí k jízdě, do úředního působiště a případně zpět podle obdoby ustanovení o úředních cestách.
(2) Náhrada nepřísluší, skončila-li dovolená dříve, než bylo vyhověno výzvě k návratu do služby, nebo je-li vzhledem ke vzdálenosti úředního působiště od místa dovolené a krátkosti nevyčerpané dovolené návrat na místo dovolené vyloučen.
(3) Odejde-li zaměstnanec po služebním výkonu v úředním působišti na zbytek dovolené do jiného místa, než odkud byl k službě povolán, přísluší náhrada za cestu do nového místa dovolené jen, pokud nepřesahuje náhradu, již bylo by lze přiznati při cestě do dřívějšího místa dovolené.
(4) Náhrady uvedené v předchozích odstavcích příslušejí jen, byl-li zaměstnanec povolán jednotlivě z dovolené. Náhrady tyto nepříslušejí, byl-li takový návrat do služby ze zvláštních příčin ve veřejném zájmu nařízen všeobecně pro všechny zaměstnance nebo některé skupiny zaměstnanců.