§ 42.
(1) Byla-li úřední cesta sloučena s cestou zaměstnance na dovolenou (ať jakoukoliv) nebo z .dovolené, nebo byl-li zaměstnanec, meškající na dovolené mimo trvalé úřední působiště nebo mimo místo substituce nebo dočasného přidělení, takto vyslán na úřední cestu, náleží mu náhrady služebních výloh pouze, pokud příslušné výdaje vznikly provedením úřední cesty.
(2) Leží-li místo úředního (služebního) výkonu, pro nějž úřední cesta byla nařízena (konána) přímo ve směru cesty mezi úředním působištěm (místem substituce nebo dočasného přidělení) a místem dovolené, přísluší pouze dieta (nocležné), a to jen podle doby, jež musila v tomto místě býti prokázaně ztrávena provedením úředního úkonu; náhrady cestovních výloh jsou v těchto případech vyloučeny.