§ 37.
(1) Onemocní-li zaměstnanec nebo utrpí-li úraz při úřední cestě, ponechá se dieta (nocležné) i po dobu nemoci, nejdéle však po dobu 14 dnů, je-li prokázáno, že zaměstnanec nemoc nijak nezavinil a je-li lékařsky stvrzeno, že byl pro tuto nemoc v této době ke službě neschopný a že se nemohl vrátiti do východiště úřední cesty nebo do místa stálého bydliště. Je-li lékařsky potvrzeno; že byl i po uplynutí 14 dnů návrat zaměstnance do trvalého úředního působiště či do stálého bydliště vzhledem k povaze nemoci vyloučen, nebo byly-li by náhrady za jízdu do trvalého úředního působiště či do stálého bydliště a za opětnou jízdu na úřední cestu menší než diety (nocležné) za dny nemoce, rozhodne ústřední úřad, podle poměrů případu, zda a do jaké míry lze diety (nocležné) ještě ponechati.
(2) Dostane-li se na úřední cestě onemocnělému zaměstnanci ošetření v nemocnici nebo léčebném ústavě mimo úřední působiště z důvodu nemocenského neb úrazového pojištění, možno v odůvodněných případech povoliti výplatu diety a nocležného v rozsahu, který určí ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí.
(3) Ustanoveni odstavce 1 jest užíti obdobně i v případech, je-li zaměstnanec pro překážky jím nezaviněné (kontumaci, karanténu, živelní pohromu, přerušení dopravního spojení a pod.) nucen setrvati na úřední cestě.