§ 13.
(1) Náhrada cestovních výloh se nepřiznává za cesty, jež zaměstnanec nemusel nevyhnutelně konati z příčin služebních. Nelze poskytovati náhradu za cesty ke stravování, od stravování, na nocleh, z noclehu a podobně, leč by prokazatelně nebylo možno jinak opatřiti takové nezbytné potřeby.
(2) Dojížďkou nebo docházkou zaměstnance z místa, v němž se koná úřední (služební) výkon, pro nějž byla úřední cesta nařízena (předsevzata), do trvalého úředního působiště (do přechodného úředního působiště nebo do stálého bydliště) nesmějí se ani zvýšiti náhrady služebních výloh, ani prodloužiti doba úřední cesty nebo vzniknouti újma službě neb účelu úřední cesty.