A. Koeficienty pro stanovení započitatelné podlahové plochy
1. místností bytů a nebytových prostorů, v nichž je otopné těleso a které se liší způsobem jejich využívání
+--------------------------------+--------------------+
| Druh místnosti | Koeficient [-] |
+--------------------------------+--------------------+
| v bytě | 1,0 |
+--------------------------------+--------------------+
| ve skladě | 1,0 |
+--------------------------------+--------------------+
| v kanceláři | 1,2 |
+--------------------------------+--------------------+
| ve zdravotním středisku | 1,2 |
+--------------------------------+--------------------+
| v mateřské školce | 1,2 |
+--------------------------------+--------------------+
| ve výstavním sále | 1,2 |
+--------------------------------+--------------------+
| v prodejně | 1,3 |
+--------------------------------+--------------------+
| v obchodním domě | 1,3 |
+--------------------------------+--------------------+
| v učebně | 1,3 |
+--------------------------------+--------------------+
| v tělocvičně | 1,3 |
+--------------------------------+--------------------+
| v dílně | 1,3 |
+--------------------------------+--------------------+
| v restauraci, kavárně, vinárně | 1,4 |
+--------------------------------+--------------------+
a) Koeficienty podle tabulky se použijí i pro místnosti s obdobným způsobem využívání.
b) Pro místnosti s nižší výpočtovou vnitřní teplotou ti (garáže apod.) se zohledňující součinitel s, kterým se vynásobí příslušný koeficient této místnosti, stanoví podle vzorce:
ti - tes
s = --------- [-],
tis - tes
kde je
s - součinitel [-]
ti - teplota [°C], na kterou má být podle projektu vytápěna předmětná
místnost; není-li údaj k dispozici, pak podle platných technických norem
tes - průměrná teplota venkovního vzduchu [°C] v otopném období podle dlouhodobého průměru
tis - průměrná vnitřní výpočtová teplota [°C] ústředně vytápěných obytných místností v otopném
období (zpravidla +20 °C)
2. místností bytů a nebytových prostorů, v nichž není umístěno otopné těleso a které jsou začleněné v objektu tak, že s místnostmi s otopným tělesem přímo sousedí
+---------------------+------------------+
| | Koeficient [-] |
+---------------------+------------------+
| jednou stěnou | 0,1 |
+---------------------+------------------+
| dvěma stěnami | 0,2 |
+---------------------+------------------+
| třemi stěnami | 0,35 |
+---------------------+------------------+
| čtyřmi stěnami | 0,5 |
+---------------------+------------------+
| pěti a více stěnami | 0,75 - 1,0 |
+---------------------+------------------+
a) Stěnou se rozumí boční stěna, strop a podlaha. Má-li místnost velké rozdíly v délkách stěn nebo sousedící místnosti nejsou podél celých délek stěn, zvolí se koeficient úměrný hodnotám z tabulky. Za sousedící vytápěné místnosti se nepovažují chodby a schodiště společných částí objektu, i když je v nich umístěno otopné těleso.
b) Je-li v místnosti bytu či nebytového prostoru bez otopného tělesa neizolované potrubí vnitřního rozvodu tepelné energie (vertikální rozvody přívodní i zpětné, horizontální rozvody přívodní i zpětné, přípojky k otopným tělesům delší jak 0,5 m), zvýší se koeficienty stanovené dle počtu stěn o hodnotu navýšení stanovenou podle vzorce
5S
n = ---- [-],
A
kde je
n - navýšení [-]
S - povrch potrubí [m2]
A - započitatelná podlahová plocha místnosti [m2],
přičemž výsledný koeficient včetně navýšení nemůže být větší než 1,0 (k + n ≤ = 1).
c) V zúčtovací jednotce, ve které mají byty srovnatelný počet místností, velikost, uspořádání a podíl nevytápěných prostor, je možné pro rozúčtování základní složky nákladů na vytápění uplatnit jejich podlahovou plochu.