Příloha č. 1
Výluhový test
1. Touto přílohou se specifikuje postup ke stanovení migrace látek z průmyslově vyráběných nebo užívaných výrobků přicházejících do přímého styku s vodou, jako je potrubí, drobný montážní materiál (fitinky), těsnicí kroužky, nátěry, povlaky, membrány a další.
2. Princip výluhového testu; po přesně stanoveném postupu na předčištění vzorku je povrch testovaného vzorku uveden do styku s testovací vodou během tří po sobě následujících časových úseků:
a) vzorek výrobku určený pro styk se studenou vodou se testuje postupně ve třech po sobě následujících 72 hodinových intervalech při 23 °C,
b) vzorek výrobku určený pro styk s teplou nebo horkou vodou se testuje postupně ve třech po sobě následujících 24 hodinových intervalech při 60 °C (teplá voda) či 85 °C (horká voda).
Rozbory se provádějí z extraktů každého časového intervalu zvlášť a vypočítávají se hodnoty migračního čísla.
3. Používané reagencie:
a) vodovodní voda - voda s obsahem volného chloru menším než 0,2 ± 0,005 mg/l,
b) testovací voda - voda bez chloru, s vodivostí menší než 2mS/m a obsahem TOC menším než 0,2 ± 0,1 ppm C, připravená pomocí reversní osmosy, deionisací nebo destilací s následnou filtrací aktivním uhlím,
c) chlorovaná testovací voda - testovací voda podle podbodu b) s obsahem aktivního chloru 1 ± 0,2 mg/l,
d) kyselina chlorovodíková, koncentrovaná (30 %), čistoty p.a.,
e) roztok kyseliny chlorovodíkové, připravený pomalým přidáváním 500 ml kyseliny chlorovodíkové podle písmena d) do 500 ml testovací vody podle podbodu b),
f) kyselina dusičná, koncentrovaná (65 %), čistoty p.a.,
g) roztok kyseliny dusičné, připravený pomalým přidáváním 500 ml kyseliny dusičné podle podbodu f) do 500 ml testovací vody podle podbodu b),
h) kyselina sírová, koncentrovaná (98 %), čistoty p.a.,
i) kyselina chromová, čistoty p.a. (5 %) nebo připravená rozpuštěním 50 g kysličníku chromového v 1 l kyseliny sírové podle podbodu h),
Poznámka: Kyselina chromová představuje nebezpečí při skladování. Může roztrhnout uzavřenou nádobu uvolňováním kysličníku uhličitého. Je to silné okysličovadlo a může dávat potenciálně výbušné reakce s okysličovatelnými látkami. Může vzplanout ve styku s acetonem nebo alkoholy. Při záhřevu se rozkládá za vzniku štiplavého dýmu a dráždivých výparů.
j) chlornan sodný, připravený z komerčního roztoku chlornanu sodného (NaOCl) se známou koncentrací kolem 0,1 hmot. % volného chloru,
Poznámka: Roztok chlornanu sodného není stálý a proto se připravuje v den použití.
4. Laboratorní vybavení:
a) laboratorní sklo upravené vymytím buď v roztoku kyseliny chlorovodíkové (bod 4 podbod e), kyseliny dusičné (bod 4 podbod g), nebo kyseliny chromové (bod 4 podbodu i) a důkladně opláchnuté testovací vodou (bod 4 podbod b),
b) destičky z nerezové oceli a skla, používané k testování nátěrů nebo hmot určených k ochraně povrchů, se čistí mytím v biologicky odbouratelném laboratorním saponátovém přípravku, s následným oplachem v roztoku kyseliny chlorovodíkové (bod 4 podbod e) nebo v roztoku kyseliny dusičné (bod 4 podbod g) a nakonec se opláchne testovací vodou (bod 4 podbod b). Destičky se nechají odkapat a usuší v horkovzdušné sušičce,
c) nádobky, nádržky, zátky a spojky musí být z materiálu, který je stálý v průběhu testu, jako je sklo, PET, PTFE či nerezová ocel,
Poznámka: Materiály PET a PTFE se používají jen v případě malé styčné plochy se zkušební vodou.
d) vybavení, které je schopno zajistit požadovanou teplotu pro extrakce při 23 ± 2 °C, 60 ± 2 °C a 85 ± 2 °C.
5. Příprava vzorků a požadavky na testování:
a) vzorky se připraví tak, aby testovací vodě (bod 4 podbod b nebo c) byl vystaven pouze povrch, který je určený ke styku s pitnou vodou. U homogenních materiálů je možno vystavit celý vzorek testovací vodě, včetně povrchů, které nejsou určeny pro styk s pitnou vodou,
b) není-li k dispozici postup pro specifický druh výrobku, nebo nemůže-li z technických důvodů být vzorek testován za zmíněných podmínek, jsou možné odchylky od testovacího postupu. Tyto výjimky musí být řádně zdůvodněny a vyznačeny v záznamu o testování.
6. Doprava a skladování vzorků:
a) musejí-li být vzorky skladovány, používají se k tomu nádoby z nerezové oceli, hedvábný papír, sklo či jiné materiály, které neovlivňuje migrační test. Skladování se děje za nepřístupu světla, při 21 ± 4 °C, s výjimkou případů, kdy dodavatel vzorků přiloží jiné instrukce pro skladování, tj. zachování takových podmínek, kterým je výrobek vystaven v praxi,
b) skladovací obaly či kapsy se neuzavírají, zaprašovací pudr se nepoužívá a čištění se provádí jen tehdy, když je tento postupu součástí obvyklých výrobních procedur,
c) před použitím se kontejnery z nerezové oceli, sklo a ostatní skladovací materiál, je-li to možné, umyjí biologicky odbouratelným saponátovým prostředkem nebo peroxidem vodíku (3 % V/V; analytická jakost), propláchne se roztokem kyseliny chlorovodíkové (bod 4 podbod e) nebo roztokem kyseliny dusičné (bod 4 podbod g) a nakonec testovací vodou (bod 4 podbod b).
7. Stanovení poměru povrchu k objemu vzorku:
a) plocha testovacího povrchu vzorku, který má přijít do styku s testovací vodou, musí být vůči objemu testovací vody v poměru asi 1 : 1 (1 cm2/1 cm3), poměr však nesmí být menší než 1 : 2 (0,5 cm2/1 cm3). Velikost plochy vzorku a z ní vyplývající objem testovací vody se musí zvolit tak, aby byly splněny požadavky na množství výluhu požadovaného pro rozbor;
b) jestliže nemá vzorek hladký povrch, nebo tvar vzorku je takový, že nelze provést přesný výpočet povrchu, pak se použije odhadnutá plocha povrchu vzorku, ale v tomto případě se zaznamenává délka a šířka, spolu s dostatečně podrobným popisem výrobku (výrobků), aby bylo možno připravit další vzorky v rozmezí ± 10 % ploch povrchu původního vzorku;
c) migrace z domácí instalace a přívodného potrubí (potrubí o průměru ≤ 80 mm) se stanoví za použití vzorků o délce, která poskytuje dostatečný objem výluhu (extraktu) pro rozbory. Naplní se testovací vodou (bod 4 podbod b nebo c) a uzavřou na obou koncích zátkou (bod 5 podbod c). V některých případech je přijatelné vystavit celou plochu povrchu vzorků testovací vodě (bod 4 podbod b nebo c), tedy i povrchy, které nejsou určeny pro styk s vodou;
d) migrace z přívodného a dálkového potrubí (potrubí o průměru > 80 mm), není-li k dispozici jako potrubí o malém průměru, je měřena ponořením segmentů do testovací vody (bod 4 podbod b nebo c) v celoskleněných nádobách (bod 5 podbod c);
Poznámka: Není-li možné ponořovat vzorky celého potrubí, pak může být vzorek testován podle alternativních uspořádání testu.
e) vzorky vícesložkových výrobků musí mít stejnou skladbu jako hotové výrobky. Vzorky se testují takovým způsobem, že se vystavuje testovací vodě (bod 4 podbod b nebo c) pouze povrch, určený ke styku s pitnou vodou;
f) migrace z nátěrů se stanoví ponořením destiček (např. destiček z nerezové oceli či pískem matovaného skla, natřených testovaným nátěrem) do testovací vody (bod 4 podbod b nebo c). Destičky se připraví a opatří nátěrem pomocí standardního průmyslového postupu (povinnost výrobce, který žádá o zdravotní hodnocení). Destičky s nátěrem se testují v nádobách (bod 5 podbod c), které jsou úplně naplněny testovací vodou (bod 4 podbod b nebo c) a uzavřeny víkem. Průmyslově provedené nátěry se testují podle podbodu c);
g) vzorky filtračních tkaniv a membrán musí obsahovat všechny materiály používané pro hotový výrobek.
8. Příprava vzorků:
a) Působení stojaté vody
Testovaný vzorek materiálu, určený pro styk s pitnou vodou, se ponoří do vodovodní vody a nechá stát 24 ± 0,5 hod. při teplotě 23 ± 2 °C. Vzorky materiálů, které jsou určeny pro styk s teplou, resp. horkou vodou, se ponoří do vodovodní vody a nechají stát 7,5 ± 0,5 hod. při teplotě 60 ± 2 °C, resp. 85 ± 2 °C. Poté se voda odstraní a nahradí čerstvou vodou z vodovodu temperovanou na zkušební teplotu a nechá se stát 16 ± 0,5 hod. při zkušební teplotě.
Ve všech případech se poté voda odstraní a vzorek je proplachován následujícím způsobem.
b) Předběžné proplachování
Všechny vzorky se propláchnou vodovodní vodou (bod 4 podbod a) po dobu 60 ± 10 min. pod stálým proudem 5 ± 2 cm/s a pak opláchnou testovací vodou (bod 4 podbod b nebo c) aspoň po dobu 2 minut
Poznámka: Není-li z časových důvodů možné provést v laboratoři zkušební postupy bez přerušení, je dovoleno práci přerušit v průběhu postupu přípravy vzorků. Avšak migrační intervaly musí následovat po sobě a bez přerušení.
9. Testovací postup:
a) každý test se provede dvojmo, tj. paralelně se dvěma stejnými testovanými kusy. Extrakce se provedou bezprostředně po předběžném ošetření vzorků, a to ponořením povrchu vzorku určeného pro styk s pitnou vodou (nebo celých vzorků) do testovací vody. Extrahuje se třikrát po sobě, vždy po dobu 72 hodin, pokud jde o výrobek určený pro styk se studenou vodou, nebo po dobu 24 hodin, je-li testovaný výrobek určen pro styk s teplou nebo horkou vodou. Je nutno dodržet testovací teploty. Po první a druhé expoziční době (72 nebo 24 h) se vždy odlije veškerý výluh (extrakt) a ihned se nahradí stejným objemem čerstvé testovací vody. Rozbor se provádí z extraktů každé expoziční doby zvlášť. Specifické podmínky pro expozici různých výrobků jsou popsány v bodu 8;
b) nádoby či nádrže, v nichž se provádí expozice, je nutno uzavírat tak, aby nedošlo k úniku těkavých látek či ke kontaminaci výluhu. Extrakce se provádějí buď při 23 ± 2 °C (materiály pro styk se studenou vodou), 60 ± 2 °C (materiály pro styk s teplou vodou), nebo 85 °C ± 2 °C (materiály pro styk s horkou vodu).
10. Analýza:
a) požadovaný chemický rozbor, ve vztahu ke složení testovaného materiálu, se provádí za použití příslušných vhodných analytických metod. Stanovení Kn (= koncentrace sledovaných látek) se provádí na konci každé doby vyluhování;
b) kontrolní test se provádí zároveň s každým testovaným vzorkem, a to za použití stejných podmínek testu (testovací voda, testovací teplota, doba extrakce, zátky, atd.), jak je popsáno v bodu 9, ale s vynecháním vzorku testovaného materiálu. Stanoví se na konci každé doby extrakce koncentrace K0;n (n je pořadové číslo extrakční doby) každé specifikované složky (nebo interferující látky) s požadovanou přesností. Jestliže kterýkoliv výsledek kontrolních testů je větší než příslušná nejnižší koncentrace sledované látky (hodnota ležící mezi detekčním limitem a koncentrací, která nemá být u pitné vody překročena), pak je nutno zjistit zdroj kontaminace, odstranit jej a celý postup zopakovat;
Poznámka: Kontrolní testy se provádějí dvojmo, ale při testování většího množství vzorků (to znamená více než 2), pak stačí jedna dvojice slepých stanovení, pokud je použito jedné šarže zásobní vody.
c) pozitivní kontrola testovacího systému (metoda standardního přídavku); kde je to možné, provede se kontrolní test s přídavkem standardního množství stanovované látky, a to v koncentraci, která je očekávána. Extrakce se provede podle bodu 10. Je-li zpětná výtěžnost přidané látky menší než specifikovaný požadavek v referenční normě, pak se celý postup musí přezkoumat a opakovat, pokud se nedosáhne uspokojujícího provedení.
11. Vyjádření výsledků: naměřené koncentrace migrovaných složek se vyjádří jako
T
K
n
(n je pořadové číslo jednotlivých ze tří extrakcí). Migrační číslo M pro migrovanou složku se vypočítá z koncentrace naměřené ve výluhu (extraktu) za použití jedné z těchto rovnic:
a) pro extrakce prováděné při 23 °C:
-2 -1
M = 1/3 . K . V/S mg.dm . den
24 72
b) pro extrakce prováděné při 60 °C nebo 85 °C:
-2 -1
M = C . V/S mg.dm . den
24 24 72
kde:
M24 = migrační číslo v miligramech na čtvereční decimetr za 24 hodin;
K72 = koncentrace každé látky ve výluhu v miligramech na litr za dobu 72 hodin (při testování studenou vodou; K72 = Kn - K0;n);
C24 = koncentrace každé látky ve výluhu v miligramech na litr za dobu 24 hodin (při testování teplou nebo horkou vodou; C24 = Cn - C0;n);
V = objem výluhu v litrech;
S = plocha povrchu vzorku vystavená testovací vodě v decimetrech čtverečních.
M a K se vyjádří jako
T T
M a K ,
h; h;n
přičemž:
T = testovací teplota ve stupních Celsia;
h = doba extrakce v hodinách;
n = pořadové číslo doby vyluhování.
Poznámka: Z praktických důvodů se předpokládá, že migrace je lineární s časem. V důsledku toho se používá faktor 1/3 v rovnici č. 1 pro výpočet migračního čísla za den, z koncentrace stanovené ve třídenním výluhu.
12. Hodnocení výsledků.
Pro hodnocení zdravotní nezávadnosti testovaného výrobku dle § 2 odstavce 2 vyhlášky, se použije zjištěná koncentrace migrovaných složek ze 3 výluhu K (C)3; současně je nutno přihlédnout k hodnotám K (C)1-2, nedochází-li k vzestupu migrace.
13. Záznam o testování musí obsahovat tyto náležitosti:
a) odkaz na použitou metodu podle bodu 8,
b) název a adresu laboratoře provádějící testování,
c) datum přijetí vzorku,
d) číslo přidělené každému laboratornímu vzorku,
e) datum započetí testování,
f) obchodní název výrobku,
g) popis složení výrobku,
h) jméno výrobce výrobku, jeho sídlo, jde-li o právnickou osobu nebo místo podnikání, jde-li o fyzickou osobu, a datum výroby (kde to je účelné), organizace předkládající vzorek či organizace zodpovídající za přípravu vzorku,
i) úplný popis vzorku včetně plochy povrchu či rozměry vzorku a objem testovací vody,
j) navrhované použití výrobku,
k) metoda analýzy a její zdroj, včetně detekčního limitu a odhadů přesnosti,
l) koncentrace
T T
K a K
h;n 0;n
v miligramech na litr a vypočítaná migrace
T
M
24;n
v miligramech na decimetr čtvereční za 24 hodin
-2 -1
(mg.dm . 24 h )
u každé látky, stanovena pro každý z dvojice testovaných kusů, po první, druhé a třetí době extrakce,
m) aritmetické průměry
T T
K a M
h;n 24;n
dvojic testovaných kusů pro každou látku, stanovenou po první, druhé a třetí době loužení,
n) údaj o počtu testovaných vzorků výrobku, počtu provedených extrakcí u každého vzorku a druhu testovací vody,
o) u nátěrů, vedle informací podle podbodu a až j, podrobný popis zahrnuje:
oa) názvy použitých primerů a spodních nátěrů spolu se sílou vrstvy za vlhka u každé nanášené vrstvy,
ob) úplný popis přípravy a nanášení nátěru (nátěrů) včetně metody nanášení (aplikace) na testovací destičky a podmínky úplného vytvrzení,
p) jakákoliv odchylka od testovacího postupu s jejím zdůvodněním.
14. Zařízení na doúpravu pitné vody v místě spotřeby se testují a posuzují následujícím způsobem:
A) Jednotlivé materiály, které jsou v kontaktu s vodou, se testují výluhovým testem podle Přílohy 1.
B) Zařízení se dále zkouší jako celek při provozu (průtok vody za výrobcem stanovených podmínek), aby se ověřilo, zda
a) zařízení nezhoršuje kvalitu vstupní vody v mikrobiologických a základních chemických ukazatelích - za tím účelem se porovnává kvalita vstupní (vodovodní) a výstupní vody; pro stanovení psychrofilních a mezofilních bakterií a stanovení stříbra (nebo jiného použitého bakteriostatického prostředku) se odebírá první upravený podíl vody (cca 100 ml) po 24 hodinovém odstavení zařízení mimo provoz, zkouška by měla být provedena u zařízení po nejméně dvoutýdenním provozu,
b) zařízení má 99,99 % dezinfekční účinek (ověřuje se pouze v případě, že je výrobcem deklarován).
Hodnocení:
Počet psychrofilních a mezofilních bakterií po 24 hodinové stagnaci vody v zařízení nesmí být více než o jeden řád vyšší oproti vstupní vodě. Přídavek cizorodých látek nesmí být větší než 10 % hygienického limitu sledovaného ukazatele pitné vody, stanoveného zvláštním právním předpisem 5). Obsah vápníku a hořčíku nesmí být nižší o více než 10 % oproti hodnotě ve vstupní vodě. V případě použití technologie snižující tvrdost (∑ Ca + Mg) vody musí být dodržena minimální hodnota obsahu Ca a Mg ve vodě stanovená zvláštním právním předpisem. 5)
------------------------------------------------------------------
5) Vyhláška č. 376/2000 Sb., kterou se stanoví požadavky na pitnou vodu a rozsah a četnost její kontroly.
------------------------------------------------------------------