§ 34.
(1) Osoba, která vystoupila ze zaměstnání, povinného pojištěním, z jiného důvodu nežli následkem služby vojenské, služby pracovní nebo ztráty svobody z důvodů kárných, pokud jest bez výdělku a zdržuje se na území Německé říše včetně Protektorátu Čechy a Morava, má nárok na povinné dávky, nastal-li pojistný případ ve lhůtě rovnající se době, po kterou osoba tato byla naposledy nepřetržitě v zaměstnání pojištěním povinném, nejvýše však ve lhůtě šesti týdnů (ochranná lhůta). Ochranná lhůta počíná prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, za nějž bylo naposled splatno pojistné v posledním pojištěním povinném zaměstnání.
(2) Vstoupí-li však osoba nezaměstnaná v této lhůtě znovu do zaměstnání pojištěním povinného, staví se běh ochranné lhůty po dobu tohoto zaměstnání. Ochranná lhůta, získaná novým zaměstnáním, připočítává se k nevyčerpanému zbytku dřívější ochranné lhůty až do nejvyšší výměry šesti týdnů.
(3) Při výpočtu ochranné lhůty podle těchto předpisů se přihlíží také k době případného předchozího zaměstnání, podléhajícího pojištění pro případ nemoci podle pojišťovacího zákona a podle provisního zákona.