Článek IV.
Odškodnění podle § 6 prováděného zákona bude dáno na přihlášku (čl. VIII.) pouze za kupony takových dluhopisů, které v den vyhlášení zákona, t. j. dne 26. srpna 1922 byly ve vlastnictví československých státních příslušníků nebo tuzemských právnických osob.
Pro posouzení okolnosti, byly-li dluhopisy v rozhodný den ve vlastnictví československého státního příslušníka nebo tuzemské právnické osoby čili ne, jest rozhodno prohlášení ukladatele na seznamu dluhopisů (vzorec B2), kterým po rozumu § 5 vládního nařízení ze dne 7. dubna 1921, č. 151 Sb. z. a n., pokud se týče ze dne 25. září 1921, č. 355 Sb. z. a n., dluhopisy byly seznamenány a odevzdaný do úřední úschovy, pokud nejsou v příčině opačného stavu na snadě pochybnosti se strany úřední anebo pokud se ho nedovolává strana se hlásící. V obou případech náleží straně se hlásící, aby tento opačný stav věrohodné osvědčila.
Stejně jest se zachovati straně se hlásící, není-li ze seznamů dluhopisů patrna československá státní příslušnost vlastníka dluhopisu anebo ani vlastnictví k dluhopisům.
Za tuzemské právnické osoby pokládati jest ony, které dne 26. srpna 1922 měly v tuzemsku své sídlo.
O přiznání odškodnění rozhodne Ředitelství státního dluhu. Do zamítavého rozhodnuti jest přípustná stížnost k ministerstvu financí do 30 dnů od doručení zamítavého výměru, kterou jest v této lhůtě podati u Ředitelství státního dluhu.