K § 1.
(1) Nárok na požitky podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., mají za podmínek stanovených tímto zákonem tyto osoby:
a) invalidé světové války, t. j. státní občané Československé republiky, jejichž výdělečná schopnost byla dočasně nebo trvale snížena aspoň o 20%, nebo kteří jí úplně pozbyli, a to pro poranění nebo nemoc získanou nebo zhoršenou
1. ve službě vojenské (následkem služby vojenské) konané za světové války;
2. při válečných úkonech (následkem válečných úkonů), k nimž byli povoláni za světové války podle zákona ze dne 26. prosince 1912, č. 236 ř. z., případně uherského zák. čl. LXVIII. z roku 1912, anebo jako železniční zřízenci;
3. v zajetí (následkem útrap v zajetí), do něhož upadli při vykonávání služby vojenské (válečných úkonů) anebo jako civilní zajatci či rukojmí;
b) vdovy (družky), sirotci (adoptivní sirotci) a předkové po státních občanech Československé republiky, kteří padli (zemřeli)
1. ve službě vojenské (následkem služby vojenské) konané za světové války;
2. při válečných úkonech (následkem válečných úkonů), k nimž byli povoláni za světové války podle zákona ze dne 26. prosince 1912, č. 236 ř. z., případně uherského zák. čl. LXVIII. z r. 1912, anebo jako železniční zřízenci
3. v zajetí (následkem útrap v zajetí), do něhož upadli při vykonávání služby vojenské (válečných úkonů) anebo jako civilní zajatci či rukojmí;
c) manželky (družky), děti (adoptivní děti) a předkové státních občanů Československé republiky, kteří se stali nezvěstnými za okolností uvedených pod písmenem b).
(2) Za podmínek stanovených zákonem může býti důchod přiřčen
a) nevlastním nebo adoptivním rodičům, případně i pěstounům státních občanů Československé republiky, kteří padli (zemřeli) aneb se stali nezvěstnými za okolností uvedených v odst. 1. pod písmenem b);
b) sourozencům státních občanů Československé republiky, kteří padli (zemřeli) aneb se stali nezvěstnými za okolností uvedených v odst. 1. pod písmenem b);
c) manželkám, dětem a rodičům vojínů, kteří za světové války upadli do ruského zajetí a po válce se ke svým rodinám nevrátili zůstavše v cizině.
(3) Pod ustanovení zákona nespadají vojenští gážisté (čekatelé), poddůstojníci z povolání, invalidé-legionáři z řad mužstva, ženské ošetřovatelky, osoby přibrané k domobraneckým službám beze zbraně neb k službám podle zákona o válečných úkonech, pokud požívaly platu stanoveného pro vojenské gážisty, jakož i příslušníci těchto osob a pozůstalí po nich (§ 44 prováděného zákona a zákon ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., o vojenských požitcích zaopatřovacích).
(4) Dobou světové války ve smyslu prováděného zákona jest rozuměti dobu ode dne 26. července 1914 do dne 28. února 1921.
(5) Podmínkou jak nároku (odst. 1.) na požitky válečných poškozenců, tak přiřčení důchodu (odst. 2.) jest také u osob, vyjmenovaných v odst. 1. pod písmenem b) a c) a v odst. 2., československé státní občanství.
(6) Nárok na požitky mají však osoby, jmenované v odst. 1. pod písmenem b) a c) (případně může býti důchod přiřčen osobám jmenovaným v odst. 2.), které jsou státními občany československými, kterým by však požitky musely býti odepřeny jedině z toho důvodu, že osoba, od níž svůj nárok odvozují, byla cizím státním příslušníkem a československého státního občanství nemohla nabýti pouze proto, že v době počátku účinnosti příslušné mírové smlouvy (příslušného zákonného ustanovení) nebyla již na živu. Toto ustanovení platí pouze v tom případě, že osoby ty nemohou (nemohly bez vlastní viny obdržeti požitky obdobné požitkům válečných poškozenců od státu, jehož státním občanem byla osoba, od niž odvozují svůj nárok.
(7) Zřekli-li se váleční poškozenci při výkonu práva opce nároku na důchod, může v případech zvláštního zřetele hodných ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí a vnitra na základě článku II., odst. 2., zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., přiznati jim důchod, jedná-li se o vdovy nebo sirotky, případně manželky nebo děti nezvěstných.
(8) Od podmínky státního občanství československého buď u válečného poškozence samotného, anebo u osoby, od níž se nárok odvozuje, upouští zákon v těchto případech:
a) Jde-li o příslušníky zahraničních vojsk československých a jejich pozůstalé, není-li o ně jinak zákonem postaráno (§ 1, odst. 2., zákona). Zákonem tím jest míněn zákon ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n.
b) Sirotčí důchod může býti ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiřčen také sirotkům, jichž nemanželský otec nebyl československým státním občanem, jichž matka jest však státní občankou československou (§ 21, odst. 2., zákona). Budou- li uzavřeny úmluvy, o nichž se zmiňuje § 21, odst. 2., zákona, bude platiti totéž o sirotcích, jichž nemanželská matka není československou státní občankou, jichž nemanželský otec jest však státním občanem československým.