§ 2
Způsob stanovení koncentrace pachových látek
(1) Stanovení koncentrace pachových látek se provádí u stacionárních zdrojů uvedených v příloze k této vyhlášce postupem stanoveným touto vyhláškou a českou technickou normou ČSN EN 13725 (dále jen "technická norma"). Stanovení koncentrace pachových látek se nevztahuje na malé stacionární zdroje.
(2) Stanovení koncentrace pachových látek podle odstavce 1 se provádí
a) ke dni stanovenému v povolení podle § 17 odst. 1 písm. d) zákona při uvádění stacionárního zdroje do provozu,
b) po každé změně, na kterou bylo příslušným orgánem ochrany ovzduší vydáno povolení podle § 17 odst. 2 písm. f) zákona,
c) po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce nebo vybavení zařízení stacionárního zdroje, který by mohl vést ke změně koncentrace pachových látek,
a to do 3 měsíců od vzniku některé ze skutečností uvedených pod písmeny a) až c).
(3) Koncentraci pachových látek posuzuje komise uvedená v technické normě. Od stanovení koncentrace pachových látek lze upustit v případě, kdy její stanovení představuje riziko poškození zdraví členů komise.
(4) Odběr vzorků pro stanovení koncentrace pachových látek se provádí v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném místě v souladu se zásadami stanovenými ve Věstníku Ministerstva životního prostředí.
(5) Doba odběru vzorků se přizpůsobí očekávaným koncentracím a provede se v období minimálně 1 hodiny, s tím, že doba každého jednotlivého odběru se bude pohybovat v rozmezí 5 až 15 minut.
(6) Při stanovení koncentrace pachových látek se provádí nejméně 3 odběry na každém měřicím místě. Výsledná koncentrace pachových látek v odpadním plynu zdroje je geometrický průměr výsledků jednotlivých odběrů.