Část B
Měření a hodnocení lokální svalové zátěže
Měření lokální svalové zátěže
1. Měření tahů, tlaků pák, rukojetí a jiných ovladačů a hmotnosti břemen, pracovních pomůcek, držených nástrojů pomocí jednoduchých měřidel jako jsou mincíře, momentové klíče, dynamometry, váhy, jednoduché tenzometry bez kontinuálního časového záznamu. Metoda je použitelná pro jednoduché pracovní činnosti.
2. Měření pomocí tenzometrické aparatury s kontinuálním časovým záznamem. Metoda je pro přesnější měření svalových sil.
3. Metody pod body 1 a 2 vycházejí z měření absolutních hodnot vynakládané svalové síly a z následného přepočtu, při kterém jsou porovnávány hodnoty vynakládaných svalových sil s odečtenou (tabulkovou) nebo naměřenou maximální hodnotou svalové síly, korigovanou na věk a pohlaví (% Fmax).
4. Metoda integrované elektromyografie, nejpřesnější, při které je u zaměstnance monitorována odezva funkce neurosvalového systému, resp. snímány elektrofyziologické potenciály vyšetřených svalových skupin.
5. Pro posouzení lokální svalové zátěže je nutné posouzení více kritérií ve vzájemné souvislosti, a to zejména nadměrnosti, jednostrannosti a dlouhodobosti. Za dlouhodobost lze považovat dobu poškozování, která vylučuje úrazový mechanismus. Kritéria jednostrannosti a nadměrnosti jsou posuzována vždy ve vzájemné souvislosti a vypovídají o poměru vynakládaných sil k jejich časovému průběhu z hlediska zátěže stejných anatomických struktur.
6. Nadměrnost a jednostrannost se posuzuje zejména podle
a) velikosti svalové síly,
b) doby, po kterou daná síla působí v průběhu pracovního pohybu, úkonu, operace,
c) pracovní polohy těla, polohy končetin a rozsahu pohybů při vynakládání svalové síly v určitém směru,
d) střídání pracovních pohybů při pracovních úkonech, operací z hlediska zátěže stejných či různých svalových skupin,
e) střídání pracovních operací v průběhu pracovní doby event. v jednotlivých měsících během roku.
f) četnost opakování pracovních pohybů se zapojením stejných svalových skupin v průběhu časové jednotky, pracovní doby.
Hodnocení lokální svalové zátěže
1. Analýza pracovních podmínek zahrnuje zejména:
a) popis práce se sledováním časových faktorů práce,
b) režim práce a odpočinku v průběhu konání práce (zvláště u sezónních prací),
c) rozbor režimu práce uvnitř pracovních operací, délku trvání úkonů, doby odpočinku,
d) plnění výkonových norem, nárazové práce s velkou silovou zátěží,
e) vyhodnocení podílu zátěže svalstva malých svalových skupin na celkové zátěži,
f) vytipování nárazových prací s velkou silovou zátěží,
g) zaujímání nefyziologických pracovních poloh,
h) manipulační rovinu a pohybový prostor,
i) umístění ovládacích prvků stroje nebo technického zařízení,
j) používané pracovní nástroje a nářadí,
k) manipulovaný materiál.
2. Hodnocení lokální svalové zátěže musí vždy zahrnovat údaje, zda
a) v průběhu doby výkonu práce nepřesahují svalové síly krátkodobé limitní hodnoty (v % maximální svalové síly, % Fmax),
b) hodnota celosměnového časově váženého průměru vynakládaných svalových sil nepřesahuje limitní hodnoty,
c) celosměnová četnost pohybů v průměrné osmihodinové směně v závislosti na průměrné směnové časově vážené hodnotě vynakládaných svalových sil nepřekračuje dané limitní hodnoty.
Hodnocení lokální svalové zátěže musí vždy zahrnovat údaje zda
a) v průběhu pracovní doby nepřesahují svalové síly krátkodobé limitní hodnoty (v % maximální svalové síly, % F max),
b) hodnota celosměnového časově váženého průměru vynakládaných svalových sil nepřesahuje limitní hodnoty,
c) četnost pohybů za minutu a za pracovní dobu v závislosti na velikosti vynakládaných svalových sil nepřekračuje dané limitní hodnoty.