I.
Rekapitulace návrhu
1. Ústavnímu soudu byl dne 7. července 2009 doručen návrh skupiny 45 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen "navrhovatel") na zrušení § 112 odst. 2 části věty první ve znění "v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce" zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákona č. 530/2005 Sb., a § 112 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb.
2. Navrhovatel posléze podáním došlým Ústavnímu soudu dne 2. října 2009 návrh upravil tak, že požaduje "zrušení celé věty první v ustanovení § 112 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů", která zní: "Příslušníkovi je stanoven služební příjem s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce.".
3. Pokud jde o návrh na zrušení ustanovení § 112 odst. 2 věty první zákona č. 361/2003 Sb., ve znění zákona č. 530/2005 Sb., uváděl navrhovatel nejprve, že při projednávání zákona č. 361/2003 Sb. v Poslanecké sněmovně "se pozměňovacím návrhem do části zákona věnované odměňování příslušníků dostala úprava, jejíž dikce způsobila rozpor části zákona s ústavním pořádkem". Ustanovení § 112 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., ve znění zákona č. 530/2005 Sb., podle navrhovatele »vykazuje rozpor se zněním věty prvé odstavce 1 téhož ustanovení, která vyjadřuje obecnou zásadu, že "Příslušník má nárok na služební příjem za výkon služby.". Jedná se o zakotvení možnosti nařídit příslušníkovi službu přesčas v rozsahu 150 hodin, aniž by mu za ni bylo poskytnuto náhradní volno nebo odpovídající odměna. Sama podstata této úpravy, stejně jako způsob jejího zakotvení, vede k důsledkům, jež je možno označit za nespravedlivé. Vytváří nerovné postavení mezi příslušníky, ale i mezi ostatními zaměstnanci, na které se vztahují jiné předpisy upravující nárok na mzdu nebo plat s příplatkem za práci přesčas i v rozsahu 150 hodin (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů).«. Navrhovatel poukázal na to, že oproti stavu v roce 2000, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí předložilo zprávu k plnění Evropské sociální charty, nyní po zrušení ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, v tehdejším znění, (dále jen "zákon o platu") nelze dovodit, že příslušníkům je možné příplatek za práci přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce odejmout.
4. Navrhovatel poukazuje na to, že podle napadené právní úpravy je přihlíženo k "případné" službě přesčas a že oproti předchozí právní úpravě není omezení příplatku za práci přesčas uvedeno do souvislosti s odkazem na hodnostní příplatek. Dovozuje, že způsob odměňování daný napadeným ustanovením odporuje právu na spravedlivou odměnu za práci, které zakotvuje čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť výše služebního příjmu je stanovena shodně tomu příslušníkovi, který 150 hodin služby přesčas v kalendářním roce vykoná, stejně jako tomu, kdo tuto službu nekoná vůbec. Navrhovatel má za to, že napadené ustanovení je v rozporu i s čl. 3 Listiny a dovolává se přitom nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2007/08 (sic! správně: usnesení ze dne 3. 2. 2009; dostupné na http://nalus.usoud.cz). Navrhovatel v souladu s ním uvádí, že samotný výsluhový příspěvek a odchodné však nelze v obecné rovině považovat za odměnu za práci, jedná se pouze o užití "kompenzace" výrazně oslabeného postavení zaměstnance ve služebním poměru oproti postavení zaměstnance v pracovním poměru upravovaném zákoníkem práce. Dovozuje, že 150 hodin služby práce přesčas se rovná rozsahu téměř celého fondu základní služby na jeden kalendářní měsíc, a poukazuje na to, že zatímco služba přesčas je zavedena bez nároku na kompenzaci, za služební pohotovost je vždy poskytnuta odměna. Navrhovatel konečně uvedl, že "konstatuje-li se, že služební příjem je stanoven s přihlédnutím k případné službě přesčas, mělo by také být stanoveno, jakým způsobem je služba přesčas zohledněna, respektive jaká složka služebního příjmu je k takové kompenzaci určena. Tak tomu ovšem není i oproti původní úpravě (viz výše § 10 zákona o platu).".
5. V doplňujícím návrhu změnil navrhovatel petit na žádost o zrušení celé první věty v ustanovení § 112 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., ve znění zákona č. 530/2005 Sb., poukazuje na to, že v případě zrušení toliko limitu 150 hodin v roce bez příplatku za práci přesčas by nic nebránilo v tom, aby "mohlo být stanoveno dokonce více hodin práce přesčas zdarma nad dosavadní limit.".
6. Návrh na zrušení ustanovení § 112 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb. odůvodňuje navrhovatel rozporem s čl. 2 Evropské sociální charty. Poukazuje i na rozpor s předchozí právní úpravou a polemizuje s názorem, že "náhrada za výkon služby ve svátek či nezapočítání svátku do fondu pracovní doby (tudíž se musí 7,5 hodiny připadající na svátek odpracovat v jiný den, pokud příslušník ve svátek nepracoval) u příslušníků, kteří mají nerovnoměrně rozvrženou dobu služby, je již nahrazena v 10 % navýšení základního tarifu". Upozorňuje na to, že těm příslušníkům bezpečnostních sborů, jimž připadne den služby na svátek, neplyne z takto vykázané služby žádný příplatek či náhradní volno za práci ve svátek, a namítá, že desetiprocentní navýšení základního tarifu ve smyslu § 114 zákona č. 361/2003 Sb., ve znění zákona č. 530/2005 Sb., není adekvátní náhradou s ohledem na dvanáct svátků, za něž by mělo být poskytováno placené volno. Navrhovatel namítá, že nebyl řešen nesoulad Evropské sociální charty jakožto mezinárodní smlouvy publikované pod č. 14/2000 Sb. m. s. s napadeným zákonem ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), a uvádí, že příslušníci bezpečnostních sborů České republiky pociťují uvedenou skutečnost za diskriminující, jelikož nevytváří mezi všemi příslušníky spravedlivé pracovní podmínky. Navrhovatel poukazuje i na rozdílnost právní úpravy pro příslušníky bezpečnostních sborů České republiky a pro zaměstnance pracující v nepřetržitém pracovním režimu s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou. Navrhovatel tvrdí, že uvedený rozdíl nelze odůvodnit žádnou věcnou povahou práce či jinými důvody, odvolávaje se na čl. 2 Evropské sociální charty, čl. 28, čl. 41 odst. 1, čl. 4 odst. 3 a čl. 3 odst. 1 Listiny. Poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 37/93 ze dne 22. 3. 1994 (N 9/1 SbNU 61; 86/1994 Sb.) s odvoláním na nález Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky sp. zn. Pl. ÚS 22/92 ze dne 8. 10. 1992 (nález č. 11 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR, Praha: Linde Praha, a. s., 2011, str. 49), a dodává, že v dané věci nemůže být prokázáno, že poskytnutí méně výhod příslušníkům bezpečnostních složek než jiné skupině je činěno ve veřejném zájmu a pro veřejné blaho. Navrhovatel konečně uvádí, že "diskriminace, tak jak je služebním zákonem v tomto případě nastolena, posiluje sociální a ekonomické nerovnosti, narušuje soudržnost mezi příslušníky. Diskriminace při práci je porušením lidského práva, jehož důsledkem je plýtvání lidským talentem se škodlivými důsledky na produktivitu a ekonomický růst. Diskriminace plodí sociální a ekonomickou nerovnost, která podkopává sociální soudržnost a solidaritu a působí jako brzda při snaze snížit míru chudoby.".