§ 4
(1) Jmenovat znalcem (tlumočníkem) lze toho, kdo:
a) je státním občanem České republiky, občanem jiného členského státu Evropské unie, kterému bylo vydáno potvrzení o přechodném pobytu nebo povolení k trvalému pobytu na území České republiky, nebo státním příslušníkem jiného než členského státu Evropské unie, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území České republiky,
b) je způsobilý k právním úkonům v plném rozsahu,
c) je bezúhonný,
d) nebyl v posledních 3 letech vyškrtnut ze seznamu znalců a tlumočníků pro porušení povinností podle tohoto zákona,
e) má potřebné znalosti a zkušenosti z oboru (jazyka), v němž má jako znalec (tlumočník) působit, především toho, kdo absolvoval speciální výuku pro znaleckou (tlumočnickou) činnost, jde-li o jmenování pro obor (jazyk), v němž je taková výuka zavedena,
f) má takové osobní vlastnosti, které dávají předpoklad pro to, že znaleckou (tlumočnickou) činnost může řádně vykonávat,
g) se jmenováním souhlasí.
(2) Podmínku bezúhonnosti podle odstavce 1 písm. c) nesplňuje fyzická osoba, která byla pravomocně odsouzena
a) za úmyslný trestný čin, nebo
b) za nedbalostní trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem činnosti znalce (tlumočníka),
pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.