§ 5.
Každý úvěr má býti splácen ve lhůtách nejvýše pololetních a má býti takto splacen postupně nejdéle do 11 let; splácení počíná až po uplynutí prvého roku a splátky kapitálové pro další prvá tři léta mohou býti stanoveny částkami nižšími.
Dlužník může úvěr splatiti i předčasně kdykoliv.
Od věřitele může však úvěr býti vypovězen jen v těchto případech:
a) zjistí-li se, že úvěr byl vylákán předstíráním nepravdivých skutečností, anebo, že ho nebylo použito pro živnost dlužníkovu;
b) zanikne-li živnostenský závod dlužníkův, na příklad proto, že živnostník zemřel nebo živnosti se vzdal, ji zcizil, nebo že mu byla odňata;
c) jestliže dlužník převzatých závazků neplní, ačkoliv by tak při dobré vůli činiti mohl;
d) jestliže dlužník svévolně odepře dáti jistotu dle § 4, odst. 5. dodatečně požadovanou;
e) jestliže se majetkové poměry dlužníkovy před uplynutím původně stanovené lhůty ke splacení z jakéhokoliv důvodu tak příznivě utvářejí, že může úvěr bez nesnází splatiti;
f) lze-li s určitostí za to míti, že podnik, pro který úvěr byl poskytnut, nedá se udržeti, a byla-li by dalším ponecháním úvěru ohrožena bezpečnost tohoto úvěru.
Výpověď jest zpravidla tříměsíční. Dle okolností, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení, může býti výpovědní lhůta zkrácena.
V případech odst. b) může býti úvěr za posavadních podmínek ponechán dlužníkovu nástupci v živnosti, převezme-li veškeré závazky z poměru úvěrního.
Ustanovení § 14, odst. 6. o lhůtě k podání žádosti za úvěr pro tento případ neplatí.
Postup věřitele (peněžního ústavu) při předčasné výpovědi a součinnost orgánů úvěru stanoví § 8, č. 5., lit. f) a § 12.
Povolení úvěru pozbývá platnosti, nebyl-li úvěr z jakéhokoli důvodu žadateli vyplacen do jednoho roku od povolení.