II.
Ústavní soud nejdříve posoudil splnění podmínek, za kterých může o návrhu rozhodnout. Návrh podal oprávněný navrhovatel ve smyslu § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Jak vyplývá z návrhu, žalobní návrh se opírá o ustanovení, jehož má být při řešení věci použito, přičemž toto ustanovení je podle názoru obecného soudu v rozporu s ústavním pořádkem. Je proto splněna podmínka čl. 95 odst. 2 Ústavy, neboť pro řešení věci je nutné, aby obecný soud použil § 1 písm. h) zákona č. 590/2004 Sb., jelikož žalobce o toto ustanovení opírá svůj žalobní návrh. Návrh rovněž splňuje podmínku § 66 zákona o Ústavním soudu, když napadené ustanovení § 1 písm. h) zákona č. 590/2004 Sb. nebylo dosud změněno. Stejně tak tuto podmínku splňují čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 1 Listiny, což jsou ustanovení ústavního pořádku, se kterými má být § 1 písm. h) zákona č. 590/2004 Sb. v rozporu. Ústavní soud konečně nezjistil důvody pro zastavení řízení ve smyslu § 67 zákona o Ústavním soudu.
Proto Ústavnímu soudu nic nebránilo, aby vyzval podle § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky a Senát Parlamentu České republiky, jako účastníky řízení, aby se k tomuto návrhu vyjádřily.
Ve svém vyjádření ze dne 31. května 2005 předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky PhDr. Lubomír Zaorálek uvádí, že soudcovská nezávislost jako právní institut má své meze a nelze ji chápat absolutně. Soudce není izolován, ale existuje v rámci určitého systému. Konkrétní úprava nemůže tento systém ignorovat. Úsporná opatření v prostředcích vynakládaných na platy zaměstnanců veřejných služeb a správy neumožnila již v 1. pololetí 2004 poskytnout další plat ani v poloviční výší, nýbrž jen ve výši deseti procent. Vzhledem k tomu, že představitelům státní moci a některých státních orgánů, soudcům a státním zástupcům byl vyplacen za toto pololetí další plat v padesátiprocentní výši, jediné možné řešení, kterým bylo možno vyjádřit solidaritu se zaměstnanci veřejných služeb a správy, bylo přijmout zákon, kterým se nárok na další plat představitelům státní moci, některých státních orgánů, soudcům a státním zástupcům za druhé pololetí 2004 odejme. Smyslem přijaté úpravy bylo především vyjádření jisté solidarity se zaměstnanci placenými z veřejných zdrojů, a nikoli útok proti soudcovské nezávislosti. Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dále potvrdil, že zákon č. 590/2004 Sb. byl přijat po řádně provedeném zákonodárném procesu, byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a vyhlášen ve Sbírce zákonů. Zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou, ústavním pořádkem a právním řádem České republiky, přičemž je na Ústavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem posoudil ústavnost tohoto zákona a vydal příslušné rozhodnutí.
K návrhu se rovněž vyjádřil předseda Senátu Parlamentu České republiky MUDr. Přemysl Sobotka, který stručně zrekapituloval průběh projednávání předmětného zákona Parlamentem České republiky. Připomenul, že spolu s návrhem tohoto zákona byl projednáván návrh zákona o změně některých zákonů v návaznosti na realizaci reformy veřejných financí v oblasti odměňování, jehož obsahem bylo s účinností od 1. ledna 2005 zrušit institut dalších platů a obdobných plnění ve vztahu ke všem osobám, jimž taková plnění byla poskytována (pozdější zákon č. 626/2004 Sb., o změně některých zákonů v návaznosti na realizaci reformy veřejných financí v oblasti odměňování). Senát návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky vrátil s pozměňovacím návrhem (Poslanecká sněmovna. 4. volební období. Tisk 679/4), kterým měla být vypuštěna z návrhu zákona ustanovení o odnětí dalšího platu soudcům a státním zástupcům. Z 60 přítomných pro tuto změnu hlasovalo 37 a proti bylo 7 senátorů. Protože jde o obdobnou problematiku jako v předchozích případech odnětí dalších platů soudcům, odkázal na vyjádření k těmto návrhům. Závěrem konstatoval, že je na Ústavním soudu, aby ústavnost napadeného ustanovení posoudil a ve věci rozhodl.