§ 2
Daňové území
(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) daňovým územím České republiky území České republiky,
b) daňovým územím Evropské unie souhrn daňových území členských států,
c) daňovým územím členského státu území členského státu Evropské unie, na které se vztahuje Smlouva o Evropské unii nebo Smlouva o fungování Evropské unie, s výjimkou třetího území,
d) členským státem členský stát Evropské unie,
e) jiným členským státem členský stát s výjimkou České republiky,
f) třetí zemí území mimo daňové území Evropské unie.
(2) Pro účely tohoto zákona se
a) území Monackého knížectví považuje za území Francouzské republiky,
b) území Jungholzu a Mittelbergu (KleinesWalsertal) považuje za území Spolkové republiky Německo,
c) území ostrova Man považuje za území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska,
d) území San Marina považuje za území Italské republiky a
e) výsostná území Spojeného království Akrotiri a Dhekelia považují za území Kypru.
(3) Za třetí území se pro účely tohoto zákona považují území Kanárských ostrovů, Alandských ostrovů, britských Normanských ostrovů a francouzská území uvedená v článku 349 Smlouvy o fungování Evropské unie.
(4) Za třetí území se pro účely tohoto zákona považují také území podle článku 355 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, území ostrova Helgoland, území Büsingen, Ceuta, Melilla a Livigno.
(5) Náležitosti stanovené celními předpisy Evropské unie pro vstup vybraných výrobků na celní území Unie podle celního kodexu (dále jen "celní území Unie") se použijí obdobně na vstup vybraných výrobků na celní území Unie ze třetích území uvedených v odstavci 3.
(6) Náležitosti stanovené celními předpisy Evropské unie pro výstup vybraných výrobků z celního území Unie se použijí obdobně na výstup vybraných výrobků z celního území Unie na třetí území uvedená v odstavci 3.