§ 1.
Lhůta, do které lze povoliti soudcovské příročí podle §§ 1, 2 a odložiti exekuci podle § 5 nařízení ze dne 28. prosince 1918, č. 3 Sb. z. a n. z r. 1919, osobám a podnikům uvedeným v § 4a) (čl. I. nařízení z 19. února 1919, č. 80 Sb. z a n.) pro pohledávky tam uvedené, prodlužuje se do 31. prosince 1919.
Příročí a odklad exekuce povolené až do 30. června 1919 pro tyto pohledávky, považují se za prodloužené včetně do 30. září 1919.
Působnost nařízení ze dne 27. června 1919, č. 352 Sb. z. a n. (§§ 1, 2, 4) prodlužuje se do 30. června 1920, tak, že do toho dne lze povoliti soudcovské příročí a odložiti exekuci pro pohledávky v něm vytčené.
Příročí a odklad exekuce povolené do 31. prosince 1919 pro tyto pohledávky považují se za prodloužené včetně do 31. března 1920.
Působnost §§ 1. 2 a 4 nařízení ze dne 27. června 1919, č. 352 Sb. z. a n., prodloužená nařízením ze dne 23. prosince 1919, č. 673 Sb. z. a n., prodlužuje se dále do 31. prosince 1920 tak, že do tohoto dne lze povoliti soudcovské příročí a odložiti exekuci pro pohledávky v něm vytčené.
Příročí a odklad exekuce pro tyto pohledávky povolené do 30. června 1920 považují se za prodloužené do 30. září 1920.