Čl. 4
Daňový domicil
1. Výraz "osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě" označuje ve smyslu této smlouvy osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jiného podobného kritéria.
2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1 bydliště v obou smluvních státech, postupuje se takto:
a) Předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom státě, ve kterém má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů).
b) Jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném z těchto států, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje.
c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo jestliže se obvykle nezdržuje v žádném z nich, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, jehož je státním občanem.
d) Jestliže je tato osoba státním občanem obou států nebo jestliže není státním občanem žádného z nich, upraví příslušné úřady obou států otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má podle ustanovení odstavce 1 sídlo v obou smluvních státech, předpokládá se, že má sídlo v tom státě, v němž je místo jejího skutečného vedení.