§ 7
(1) Orgán peněžního ústavu (peněžního podniku) nebo jeho národní správce či člen národní správy po případě jiný pověřenec nebo zmocněnec, který vědomě poruší předpisy tohoto dekretu výplatou (převodem) osobě státně nespolehlivé nebo výplatou vyšší než přípustné částky, anebo je vědomě obchází poskytnutím úvěru na vklad, u peněžního ústavu (podniku) uložený (t. zv. kompensačního úvěru), či jiným způsobem, nebo
kdo vědomě nesprávným nebo neúplným údajem skutkových okolností, zejména v žádosti podané podle § 6, nebo předložením podvržených dokladů vyláká výplatu (převod) osobě státně nespolehlivé nebo výplatu vyšší, než tento dekret připouští,
bude potrestán, nejde-li o čin, který jest přísněji trestný podle jiných předpisů, za těžký důchodkový přestupek pokutou až do desetinásobku nedovoleně vyplacené částky, a nelze-li tuto částku zjistiti, pokutou až do 1,000.000 K.
(2) Také pokus trestných činů uvedených v odstavci 1 je trestný.
(3) Je-li peněžitý trest, uložený podle tohoto dekretu, nedobytný, nastoupí místo něho náhradní trest vězení od jednoho dne do jednoho roku. Náhradní trest vězení se stanoví jeden den za 100 K až 300 K podle míry provinění a podle důchodových, majetkových a jiných osobních poměrů vinníka.
(4) Na upuštění od trestního řízení nemá obviněný právního nároku.
(5) Trestnost přestupků se promlčuje za 3 roky počínajíc dnem, kdy byl přestupek spáchán.
(6) Důchodkové soudy a úřady rozhodující o přestupcích hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení.
(7) Jinak platí o stíhání a trestání přestupků ustanovení důchodkového trestního zákona z r. 1835 s doplňky a nařízeními k němu vydanými.