§ 123.
Banka jest oprávněna poskytovati zápůjčky na ruční zástavu (lembard) na dobu nejdéle tří měsíců. Úhrn zápůjček poskytnutých na ruční zástavy nemá pravidelně přesahovati zásobu směnek (portefeuille) eskontovaných podle § 122. Překročí-li tuto výši, musí býti úroková sazba ze zápůjček na ruční zástavu zvýšena zpravidla aspoň o 1 procento nad platnou sazbu eskontní. Zápůjčka může býti poskytnuta na:
a) mincované nebo nemincované zlato a stříbro,
b) cenné papíry, warranty a conossementy,
c) směnky splatné do šesti měsíců, které mají jinak náležitosti § 121, a směnky na cizinu se stejnými náležitostmi splatné do šesti měsíců (§ 122),
d) vkladní knížky na státní valutovou půjčku.
Zápůjčku možno odepříti bez udání důvodů. Zápůjčku možno splatiti kdykoliv před splatností. Stalo-li se splacení takové do patnácti dnů po udělení zápůjčky, dlužno zaplatiti úrok za celých patnáct dnů. Úroky bance snad předem zaplacené není banka povinna vrátiti. Banka může povoliti prodloužení zápůjčky vždy. na tři měsíce. Úroky splácejí se po uplynutí lhůty, na kterou byla zápůjčka udělena. Podmínky pro zápůjčky pod a), c) a d) uvedené stanoví bankovní rada.
Cenné papíry, na které lze zápůjčky poskytovati, ustanovuje bankovní rada, která při svém výběru papírů bez pevného zúročení vázaná jest na papíry, znamenané na některé tuzemské burse; ona stanoví také míru úrokovou pro toto odvětví, jakož i výši, do jaké na jednotlivé druhy cenných papírů možno zápůjčky poskytovati.
Sazbu úrokovou z lombardu může bankovní rada zvyšovati neb snižovati. nezávisle na sazbě eskontní, při čemž však dbáti jest zásady, že sazba ta musí býti vždy nejméně o půl procenta vyšší než sazba eskontní.
Sníží-li se bursovní cena zastavených věci, na něž byla bankou poskytnuta zápůjčka, jest dlužník povinen na vyzvání zástavu přiměřeně zvýšiti nebo zápůjčku částečně splatiti. V tomto druhém případě vrátí se mu část úroků snad předem zaplacených. Nebude-li zástava přiměřeně zvýšena nebo zápůjčka částečně splacena, jest banka oprávněna i před splatností zápůjčky prodati zástavu buď celou nebo z části na burse; to pak, co zbude po úhradě pohledávky na kapitále s úroky a případnými poplatky, s náklady a provisí za prodej ve výši jednoho promille úhrnné pohledávky, uschová banka jako bezúročné depositum pro dlužníka u sebe, anebo složí k soudu na útraty a nebezpečí vlastníkovo.
Nestačí-li výtěžek prodeje k úplnému zaplacení pohledávky, jest banka oprávněna hojiti se na dlužníku samém. Nebude-li zápůjčka poskytnuta na zástavu včas splacena, jest banka k placení své pohledávky oprávněna i bez vědomí dlužníkova a bez soudního zakročení prodati zástavu buď celou aneb z části svrchu uvedeným způsobem. Zůstane-li po úhradě úhrnné pohledávky nějaký zbytek, naloží s ním banka podle ustanovení odstavce předcházejícího.
Banka není však k tomuto prodeji povinna; neprodá-li zástavy po splatnosti půjčky, nepromlčí se její pohledávka na kapitále, úrocích a případných poplatcích a nákladech.
Okolnost, že by v den splatnosti zastavené věci byly neprodejny, neopravňuje dlužníka žádati o prodloužení zápůjčky a nezbavuje ho závazku zaplatiti bance všechno, čím jest jí povinen.
Banka považuje doručitele zástavního listu vydaného bankou za oprávněna, že může se zastavenou věci prováděti jakoukoliv dovolenou změnu a že může zástavu vyplatiti. Banka nezkoumá, zda jsou potřebné podpisy pravé, a neručí za jejich pravost.
Banka má však právo totožnost podavatelovu zkoušeti a může, shledá-li průkaz neposťačitelným, zápůjčku odepříti.