VI.
Ústavní konformita legislativního procesu
41. Obě napadená ustanovení jsou součástí trestního řádu již od doby nabytí jeho účinnosti a novelizováno bylo každé pouze jednou [ustanovení § 61 odst. 1 trestního řádu zákonem č. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, (tzv. "velká novela" trestního řádu), jímž byl do tohoto ustanovení mezi slova "povolí mu" a "orgán" vložen text ", nestanoví-li zákon jinak,"; ustanovení § 143 odst. 1 trestního řádu zákonem č. 55/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jímž byla slova "zákonný zástupce" nahrazena slovem "opatrovník"]. Napadená ustanovení nebyla v řízení před obecnými soudy aplikována ve znění ani jedné z obou zmíněných novel, neboť prvá z nich na případ stěžovatelů nijak nedopadla a druhá nabyla účinnosti až po vydání rozhodnutí, proti nimž brojí v řízení o ústavní stížnosti. Proto napadená ustanovení ve znění zmíněných novel nemohou být samostatně posuzována ani v nynějším řízení před Ústavním soudem. V souladu se svou dřívější judikaturou tak Ústavní soud konstatuje, že přijetí obou napadených ustanovení se událo před nabytím účinnosti Ústavy, a Ústavnímu soudu tedy nepřísluší přezkum ústavní konformity zákonodárného procesu [srov. zejména usnesení sp. zn. Pl. ÚS 5/98 ze dne 22. 4. 1999 (U 32/14 SbNU 309)].