§ 41
(1) Odsouzený je zařazen do práce rozhodnutím ředitele věznice, a to zpravidla na základě doporučení odborných zaměstnanců (§ 8 odst. 1) a s přihlédnutím k odborným znalostem odsouzeného, zákazu odsouzenému určitou činnost vykonávat, nebo k dopadu na pořádek nebo bezpečnost ve věznici.
(2) Povinnost pracovat se nevztahuje na odsouzeného
a) staršího 65 let,
b) který je poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně,
c) jehož zdravotní stav neumožňuje trvalé pracovní zařazení,
d) dočasně práce neschopného,
e) pokud z povahy překážky vyplývá, že je jeho pracovní povinnost vyloučena.
(3) Odmítnutí práce odsouzeným, který byl zařazen do práce, je závažným porušením povinnosti odsouzeného, za něž se zpravidla odsouzenému uloží kázeňský trest. V případě odmítání práce se odsouzený zpravidla umístí v době, kdy by měl pracovat, odděleně od ostatních odsouzených, přičemž se mu umožní jen činnosti směřující k minimalizaci rizik, která měla nebo mají souvislost s trestnou činností, popřípadě mohou mít vliv na páchání trestné činnosti v budoucnu.
(4) Ustanovení předchozího odstavce se netýká odsouzených, kteří vzali zpět svůj souhlas se zařazením do práce u cizích subjektů uvedených v § 30 odst. 4 zákona.