Článek 11
(1) Kromě ustanovení této dohody jsou dopravci obou států a osádky jejich vozidel povinni dodržovat na území druhého státu právní předpisy platné v tomto státě a všechny příslušné mezinárodní smlouvy, jimiž jsou obě smluvní strany vázány.
(2) Povolení a jiné potřebné doklady vyžadované podle této dohody musí být ve vozidle, k němuž se vztahují, a musí být předloženy na požádání kterémukoli orgánu smluvní strany, který je oprávněn je požadovat.
(3) Povolení smí použít pouze dopravce, jemuž bylo vydáno, a nesmí být předáno jinému dopravci.
(4) Přeprava osob nebo věcí prováděná dopravcem, který má sídlo na území jedné smluvní strany, mezi dvěma místy na území druhé smluvní strany je zakázána. K provedení takové přepravy se vyžaduje zvláštní povolení vydané příslušným orgánem druhé smluvní strany.
(5) V případě závažného nebo opakovaného porušení ustanovení této dohody, jakož i jiných právních předpisů platných v druhém státě dopravcem nebo osádkou jeho vozidla, může příslušný orgán státu, v němž je evidováno vozidlo, na žádost příslušného orgánu státu, v němž k porušení došlo
a) udělit výstrahu, nebo
b) pozastavit dočasně, částečně nebo úplně oprávnění dopravce provádět přepravy na území druhé smluvní strany.
(6) Příslušný orgán, který učinil jedno z opatření uvedených v odstavci 3, o tom musí informovat příslušný orgán druhé smluvní strany.
(7) Ustanovení tohoto článku nevylučují sankce, které mohou být uloženy soudy nebo jinými orgány státu, na jehož území došlo k porušení vnitrostátních právních předpisů.