§ 11
Smlouva o zajištění hospodářské kooperace se zahraničím
(1) Smlouvou o zajištění hospodářské kooperace se zahraničím se organizace zavazují učinit opatření potřebná k zabezpečení řádného plnění závazků, které vyplynou ze smlouvy o hospodářské kooperaci se zahraničím. Přitom se zavazují zejména k zavedení, omezení a zastavení sjednané výroby, výzkumu a vývoje.
(2) Smlouva o zajištění hospodářské kooperace se zahraničím obsahuje zpravidla
a) rozsah spolupráce v oblasti výroby a určení výrobků, jichž se spolupráce týká,
b) lhůtu a podmínky spolupráce v oblasti technického rozvoje výrobků a vzájemné postoupení výsledků dosavadního vývoje, včetně technických a výrobních znalostí,
c) lhůtu a podmínky zavedení, zastavení, popř. omezení výroby,
d) způsob a podmínky provádění změn dohodnutých technickoekonomických parametrů a jakosti,
e) způsob a podmínky provádění zkoušek výrobků,
f) ujednání o použití technických, bezpečnostních a jiných předpisů, zejména předpisů o státním zkušebnictví,
g) ujednání o odpovědnosti za porušení patentové a jiné ochrany,
h) ustanovení o majetkových sankcích.
(3) Pokud opatření, ke kterým se organizace zavazují, vyžadují předchozí souhlas nadřízených nebo jiných orgánů, je příslušná organizace povinna předem takový souhlas zajistit.
(4) Smlouva o zajištění hospodářské kooperace se zahraničím vzniká, dojde-li k dohodě o celém jejím obsahu.