Článek 10
Úroky
1. Úroky plynoucí z jednoho smluvního státu osobě, která je rezidentem ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové úroky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto ukládaná nepřesáhne 15 % hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 tohoto článku, úroky budou osvobozeny od zdanění ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, jestliže jejich příjemcem a skutečným vlastníkem je:
a) vláda druhého smluvního státu nebo jeho místní orgán nebo jakýkoliv úřad či instituce této vlády nebo místního správního útvaru. Pro účely tohoto pododstavce se úřadem nebo orgánem vlády rozumí:
i) v případě Československa, Československá obchodní banka; a
ii) v případě Nigérie, Ústřední banka Nigérie;
b) jakákoliv instituce smluvního státu zřízená vládou tohoto státu k financování zahraničního obchodu za předpokladu, že půjčka nebo úvěr, z nichž úroky plynou, byly schváleny vládami obou smluvních států.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, má ve druhém smluvním státě, v němž je osoba platící úroky rezidentem, stálou provozovnu nebo stálou základnu tam umístěnou a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, je skutečně spojená s obchody provozovanými touto stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 13 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže jejich plátcem je tento smluvní stát sám, jeho správní útvar nebo místní orgán tohoto státu, nebo osoba, která je rezidentem v tomto státě. Jestliže však plátce úroků, ať je či není rezidentem v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu v souvislosti s níž vznikl závazek platit úroky a jestliže takové úroky jdou k tíži této stálé provozovně nebo stálé základně, předpokládá se, že zdroj těchto úroků je ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo mezi oběma a třetí osobou částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Část placených úroků, která ji přesahuje, bude v tomto případě podrobena zdanění podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
7. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoli druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti, poskytujících i neposkytujících právo na účast na zisku dlužníka a obzvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z dluhopisů a obligací, včetně prémií a výher spojených s těmito cennými papíry, dluhopisy a obligacemi.