Čl. 4.
(1) Tuzemští věřitelé pohledávek vůči cizině uvedených v čl. 1 mohou, pokud tyto pohledávky jim budou podle § 5 devisového řádu uhrazeny z ciziny do 31. prosince 1944 a pokud je Národní bance odvedou, přihlásiti se o kursové nadlepšení, pokud by jim vznikla ztráta při běžném odpočtu odvedených cizozemských platidel proti jejich kursu znamenanému na Pražské burse dne 30. září 1940.
(2) Přihlášku jest učiniti na zvláštním tiskopise vydaném Národní bankou, k němuž nutno přiložili doklady o vzniku a povaze pohledávky.
(3) Tuzemský věřitel nemá na nadlepšení právního nároku.
(4) Národní banka přezkouší přihlášky a doklady předložené jí podle odstavce 2, a pokud k tomu postačí prostředky rozdílového fondu zřízeného podle čl. 3, proplatí věřiteli protihodnotu pohledávky, uhrazené mu z ciziny, v korunách podle běžného kursu spolu s nadlepšením až do výše rozdílu na kurs příslušné cizozemské měny na Pražské burse dne 30. září 1940; pro říšskou marku platí při tom poměr 1 RM = 11.73 5/8 K. Výplata nadlepšení může se též časově odloučit! od převzetí cizozemských platidel Národní bankou podle běžného kursu.