6. EHS schválení typu
6.1 Kromě vzorku typu musí žadatel současně dát k dispozici oprávněnému orgánu další dva až šest kusů plynoměrů vyrobených podle vzorku typu.
Tento počet se na žádost oprávněného orgánu může členit podle velikosti G, jestliže se žádost o schválení týká plynoměrů různých velikostí.
Nejsou-li výsledky zkoušek zcela uspokojivé, mohou být vyžádány další vzorky plynoměrů.
6.1.1 Výjimka z tohoto ustanovení může být povolena v případě, že tyto kusy plynoměrů budou k dispozici oprávněnému orgánu později. Avšak certifikát o schválení typu nebude vydán, dokud nebudou kompletně vyzkoušeny všechny plynoměry.
6.1.2 Vzorky plynoměrů zůstanou majetkem žadatele a budou mu vráceny po vydání certifikátu o schválení typu.
6.2 Zkoušení
6.2.1 Zkoušení bude zahrnovat zejména stanovení chyb každého plynoměru při zkoušce vzduchem o hustotě 1,2 kg/m3. Výsledek každé zkoušky se bere v úvahu odděleně.
6.2.1.1 Křivka chyb každého plynoměru musí v celém rozsahu průtoků, pro něž je schválení požadováno, zůstat v pásmu, které je dáno hodnotami maximálních dovolených chyb při prvotním EHS ověření.
6.2.1.2 U každého plynoměru v rozsahu od 0,5 Qmax do Qmax nesmí rozdíl mezi maximální hodnotou a minimální hodnotou chyby přesáhnout 1 %.
6.2.2 Plynoměry budou následně podrobeny dlouhodobé zkoušce stálosti provedené vzduchem nebo plynem.
6.2.2.1 Pokud je to možné, provádí se dlouhodobá zkouška stálosti při maximální kapacitě plynoměru. Doba provozu musí být taková, aby každý plynoměr měřil objem vzduchu nebo plynu odpovídající 1000 hodinám provozu při jeho maximální kapacitě, přičemž by tato doba neměla přesáhnout šest měsíců.
6.2.2.2 Po této dlouhodobé zkoušce stálosti jsou plynoměry zkoušeny znovu vzduchem o hustotě 1,2 kg/m3, přičemž se použije totéž standardní vybavení jako při zkoušce uvedené v bodě 6.2.1 této části.
Za těchto zkušebních podmínek
a) u každého plynoměru (s výjimkou nanejvýš jednoho z nich) by se neměly hodnoty chyb, které byly stanoveny při průtocích uvedených v bodě 7.1 této části, lišit o více než 1 % od chyb zjištěných při zkoušce podle bodu 6.2.1 této části;
b) v rozsahu od 0,5 Qmax do Qmax by rozdíl mezi maximální hodnotou a minimální hodnotou křivky chyb u každého plynoměru (s výjimkou nanejvýš jednoho z nich) neměl překročit 1,5 %.
6.2.3 Plynoměry s hnacími hřídelemi pro přídavná zařízení
6.2.3.1 V případě plynoměrů s jednou nebo více hnacími hřídelemi musí být zkoušeny vzduchem o hustotě 1,2 kg/m3 nejméně tři plynoměry každé velikosti G (viz bod 6.2 této části), zda vyhovují požadavkům bodu 3.2.4 a bodu 5.2.1 této části.
U plynoměrů s několika hnacími hřídelemi se zkouška provádí na hřídeli, která vykazuje nejméně příznivý výsledek.
U plynoměrů téže velikosti G se nejnižší hodnota točivého momentu získaná při zkouškách používá jako maximální dovolená hodnota točivého momentu.
Jestliže daný typ zahrnuje plynoměry různých velikostí G, zkoušku točivého momentu je třeba provádět pouze na plynoměrech o nejmenší velikosti G, a to za předpokladu, že tentýž točivý moment je výslovně uveden i pro plynoměry s větší velikostí G a že hnací hřídel plynoměrů s větší velikostí G má tutéž nebo větší konstantu.
6.2.3.2 U plynoměrů s několika hodnotami Qmin je třeba zkoušku popsanou v bodě 6.2.3.1 této části provádět pouze pro nejmenší hodnotu Qmin. Přípustné točivé momenty pro jiné průtoky se mohou vypočítat z výsledku této zkoušky.
Převod na jiné hodnoty Qmin se řídí následujícími pravidly:
a) tam, kde je průtok konstantní, je odchylka chyby přímo úměrná točivému momentu;
b) tam, kde je točivý moment konstantní, je odchylka v chybě pro rotační plynoměry nepřímo úměrná průtoku a pro turbínové plynoměry nepřímo úměrná druhé mocnině průtoku.