G.
Posouzení důvodnosti návrhu
19. Z obsahu návrhu a ze soudního spisu jednoznačně plyne předmět řízení vedeného okresním soudem: posouzení, zda byly naplněny zákonné podmínky vzniku manželství. Budiž v této souvislosti připomenuto, že manželství je právním vztahem, který má povahu právního stavu, což znamená, že již s jeho vznikem, trváním i zánikem je spojena, často existenčně, řada dalších významných právních vztahů [např. společná majetková práva, včetně spoluvlastnictví, a povinnosti, určování otcovství, sukcese v případě smrti (dědění či přechod jiných majetkových práv) atd.]. Požadavkem získání právní jistoty jsou proto předurčovány zákonné předpoklady vzniku manželství, jakož i instrumenty umožňující "kontrolu" jejich naplnění.
20. Hmotněprávní regulaci statusových otázek (též osobních a majetkových důsledků) spojených se vznikem manželství upravuje s účinností od 1. 1. 2014 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Z příslušných ustanovení předně plyne, že právním důvodem vzniku manželství je sňatek (§ 656), přičemž pro "řádný" vznik manželství je třeba naplnit osobní předpoklady, náležitosti sňatečného prohlášení a náležitosti procedurální. Do jejich množiny patří i způsobilost fyzické osoby uzavřít manželství (neboť uzavření manželství má významné právní důsledky - viz též analyzovanou problematiku, bod 19), kterou má každá fyzická osoba, pokud jí v tom nebrání zákonná překážka podle § 672 až 676 (srov. § 671 obč. zákoníku). Mezi relevantní zákonné překážky patří nezletilost a nesvéprávnost (§ 672), omezená svéprávnost v této oblasti (§ 673), existence jiného manželství, registrovaného partnerství či jiného obdobného svazku uzavřeného v zahraničí (§ 674), blízký příbuzenský vztah (§ 675), resp. jiný "závislý" vztah - poručenství, pěstounství a svěřenectví (§ 676). K náležitostem sňatečného prohlášení se řadí dostatečná svéprávnost snoubenců, jejich osobní prohlášení, jež musí být svobodné a úplné (§ 656 odst. 1 obč. zákoníku), aj. Případné vady procesu uzavírání manželství mohou mít různé následky; některé nejsou sankcionovány vůbec, jiné mohou vést k tzv. neplatnosti manželství, další způsobují, že manželství vůbec nevznikne. Obč. zákoník v ustanoveních § 677 - 686 reguluje dva následky vad vyskytnuvších se při uzavírání manželství, a to manželství zdánlivé (§ 677 - 679) a neplatnost manželství (§ 680 - 686). Za manželství zdánlivé (non matrimonium) se považuje takové, pokud alespoň u jedné z osob, které hodlaly uzavřít manželství, nebyly v projevu vůle o vstupu do manželství nebo ve sňatečném obřadu nebo v souvislosti s ním splněny takové náležitosti, na jejichž splnění je k tomu, aby manželství vzniklo, nutno bezvýhradně trvat (tj. jde o následek zcela zásadních vad). Podle § 678 obč. zákoníku může soud určit, že manželství není, i bez návrhu, přičemž jeho rozhodnutí má deklaratorní povahu. Existence některé ze zákonných překážek vytváří možnost konstitutivním rozsudkem prohlásit manželství za neplatné (jde o matrimonium nullum, tj. o situaci, kdy manželství uzavřené i přes zákonnou překážku se považuje za platné, dokud není prohlášeno za neplatné - § 681 obč. zákoníku). Návrh na prohlášení manželství za neplatné může podat každý, kdo na tom má právní zájem, ledaže manželství bránila překážka omezené svéprávnosti (§ 680 i. f.). Speciální případ představuje úprava zařazená do § 684 obč. zákoníku, podle které lze prohlásit manželství za neplatné pouze na návrh manžela v případě vad jeho vůle, včetně dvou případů relevantního omylu.
21. Již v samotné hmotněprávní úpravě jsou obsaženy, pro určité situace, projevy poměrně intenzivního veřejného zájmu na zjištění poruch v procesu vzniku manželství (srov. bod 19 i. f.). Jsou vyjádřeny možnostmi ingerence soudu i bez procesní aktivity dotčených osob. Ve vazbě na hmotněprávní úpravu v obč. zákoníku byla přijata procesněprávní regulace a byla zařazena do zákona o zvláštních řízeních soudních.
22. Není pochyb o tom, že civilní soudní řízení je determinováno řadou základních procesních zásad a jeho zahájení i další průběh závisí na podmínkách řízení.
23. Jedna z fundamentálních procesních zásad - zásada dispozitivnosti - se promítá do postulátu, že civilní řízení lze zahájit pouze na návrh (§ 79 o. s. ř.). Modifikace dispoziční zásady projevy zásady oficiality (která je výronem veřejného zájmu) je vyvolána zvláštní povahou některých řízení, v nichž se projeví veřejný zájem na úpravě poměrů účastníků (bez zřetele na jejich individuální zájmy), např. zakotvením možnosti zahájit řízení ex offo, z moci úřední, tj. i bez návrhu. Výrazem tohoto veřejného zájmu je konstrukce § 13 odst. 1 z. ř. s., vyjadřující pravidlo, že řízení podle tohoto zákona se zahajuje i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze řízení zahájit jen na návrh. Obdobně se zásada oficiality uplatní v dalších fázích řízení, např. modifikací účinků procesních úkonů účastníků, možností rozhodnutí ultra petitům aj. (stranou lze ponechat jiné typické dopady veřejného zájmu, např. zásadu vyšetřovací):
a) § 15 z. ř. s.: Vezme-li navrhovatel návrh na zahájení řízení zpět, soud může rozhodnout o neúčinnosti tohoto zpětvzetí, jsou-li splněny podmínky pro zahájení řízení i bez návrhu.
b) § 26 z. ř. s.: Soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu.
c) § 28 odst. 2 z. ř. s.: Bylo-li řízení možné zahájit i bez návrhu, odvolací soud není vázán mezemi, ve který se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. (Pozn.: V řízení o prohlášení manželství za neplatné z důvodů uvedených v § 684 obč. zákoníku se toto ustanovení nepoužije - viz § 374 odst. 2 i. f. z. ř. s.)
d) § 29 z. ř. s.: Při povolení obnovy řízení nebo zrušení napadeného rozhodnutí na základě žaloby pro zmatečnost není soud vázán mezemi, ve kterých se účastník domáhá přezkoumání rozhodnutí, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu.
e) § 30 odst. 2 z. ř. s.: Dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů ve věcech, v nichž lze zahájit řízení bez návrhu.
f) § 379 z. ř. s.: Nedostaví-li se navrhovatel k jednání bez řádné a včasné omluvy, soud řízení (sc. řízení o určení, zda tu manželství je či není, a o neplatnost manželství) zastaví, ledaže jsou dány důvody pro zahájení řízení bez návrhu.
24. Podmínky civilního řízení jsou množinou prvků - předpokladů, za kterých lze zahájit a vést civilní řízení; patří mezi ně i existence způsobilého účastníka řízení. Ztráta způsobilosti být účastníkem je obecně překážkou postupu řízení, a to takovou, jež vytváří prostor pro posouzení, zda lze v řízení pokračovat (§ 107 odst. 1 o. s. ř.), přičemž výsledek takového posouzení je závislý na povaze věci. Pokud povaha věci neumožňuje pokračování v řízení, řízení se zastaví (§ 107 odst. 5 o. s. ř.); jestliže povaha věci umožní pokračovat v řízení, pak nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení jeho procesní nástupce (diferencovaně podle toho, zda účastníkem řízení byla fyzická osoba - § 107 odst. 2 o. s. ř. či právnická osoba - § 107 odst. 3 o. s. ř.). U fyzické osoby je tato ztráta způsobilosti být účastníkem následkem její smrti. Zatímco konstrukce zakotvená v ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. zohledňuje zmíněnou "povahu" věci (což umožňuje vyhodnotit hmotněprávní povahu předmětu řízení, tj. posoudit, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla, resp. mohla přejít podle hmotného práva na právní nástupce), ustanovení § 376 odst. 1 z. ř. s. je k němu lex specialis a ukládá soudu povinnost řízení o určení neexistence a neplatnosti manželství vždy zastavit, ledaže by se uplatnila modifikace této odchylky (§ 376 odst. 2 a 3 z. ř. s.) u řízení o prohlášení manželství za neplatné zahájeného na návrh manžela podle § 374 odst. 1 z. ř. s. (tj. z důvodu, že projev vůle o vstupu do manželství byl učiněn pod nátlakem spočívajícím v užití násilí nebo vyhrožováním násilí nebo byl učiněn v důsledku omylu o totožnosti snoubence nebo o povaze sňatečného právního jednání, srov. též § 684 odst. 1 obč. zákoníku). Odchylku představuje i hmotněprávní ustanovení § 685 obč. zákoníku připouštějící prohlásit manželství uzavřené přes relevantní zákonnou překážku (bigamie, příbuzenství) za neplatné, a to i v případě, že již zaniklo (tj. včetně zániku smrtí jednoho z manželů).
25. Argumentace navrhovatele odůvodňující zrušení napadeného ustanovení je založena na úvaze, že zastavení řízení z důvodu ztráty způsobilosti být účastníkem řízení by mohlo vést k faktickému zhojení původně pouze domnělého či zdánlivého manželství, což by mohlo vyvolat důsledky v rovině majetkoprávní s dopadem na dědické řízení podle zákonných dědických skupin (sc. na nabytí majetku děděním v zákonné posloupnosti). Ústavní soud připomíná, že v tomto druhu řízení je vázán toliko petitem návrhu, což mu umožňuje vyhodnotit i případné další ústavněprávní aspekty napadeného ustanovení.
26. Po analýze obecných východisek dospěl Ústavní soud k dílčímu závěru, že existence veřejného zájmu na úpravě poměrů účastníků se neprojeví jen při zahájení příslušného řízení, ale též ovlivňuje jeho průběh (viz např. dopady vyšetřovací zásady při zjišťování skutkového stavu). Za této situace je třeba zvážit, nakolik je potřeba určení právního postavení účastníků ovlivněna nastoupením relevantních právních skutečností po zahájení příslušného řízení. Jednou z těchto právních skutečností je i ztráta způsobilosti některého z dotčených subjektů být účastníkem řízení, typicky v důsledku smrti fyzické osoby. Bezvýjimečná povinnost soudu zastavit v takovém případě řízení by mohla vést ke ztrátě možnosti postavit najisto právní status dotčených účastníků.
27. Ústavní soud respektuje potřebu právní jistoty při posuzování vzniku a existence manželství v případech, kdy řízení mohlo být zahájeno z úřední povinnosti, a shledává, že tato potřeba trvá i tehdy, pokud některý z účastníků ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení. Napadené ustanovení brání plné realizaci takové potřeby, jde o ustanovení ve svých dopadech zasahující do realizace konkrétních základních práv a svobod garantovaných Listinou. Právní povaha manželství a široké spektrum právních vztahů s ním spojených (bod 19) vede Ústavní soud ke konkluzi, že aplikace ustanovení § 376 odst. 1 z. ř. s. je způsobilá porušit základní právo dotčených osob na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života (čl. 10 odst. 2 Listiny, příp. čl. 32 Listiny), základní právo vlastnit majetek a majetek dědit (čl. 11 odst. 1 Listiny) a základní právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), a proto je napadené ustanovení rozporné s ústavním pořádkem (čl. 1 odst. 1 Ústavy).
28. Základní právo na ochranu soukromého a rodinného života je úzce spojeno s určením právního postavení fyzické osoby, a to buď jako osoby žijící v manželství, či žijící mimo manželství. Řada právních institutů kalkuluje přímo s právním statusem "manžela", přičemž jejich uplatnění mimo tento právní vztah je vyloučeno, příp. omezeno. Např. jde o společné jmění manželů, vymezení okruhu osob blízkých, příp. členů rodiny zaměstnance, nebo osob oprávněných z nemocenského pojištění, udělování souhlasu s poskytnutím zdravotní služby, běh promlčecí lhůty, klasifikace rodinného závodu, stanovení okruhu dědiců, režim společného nájmu bytu i výměnku, společné členství v bytovém družstvu, nemožnost vzniku a existence základního pracovněprávního vztahu, uplatnění domněnek určování otcovství atd. V demonstrativním výčtu právních institutů jsou typicky statusové instituty, které determinují primární právní postavení osoby (nejen samotné manželství, ale i otcovství apod.) a jejichž defekty v konkrétních právních vztazích mohou vést k porušení práva na ochranu soukromí a rodiny zaručeného v čl. 10 odst. 2, eventuálně čl. 32 Listiny, jsou mezi nimi i majetkové instituty, jejichž účelem je zajistit ochranu základních práv garantovaných v čl. 11 odst. 1 Listiny (bezpodílové spoluvlastnictví v rámci společného jmění, zařazení osob do dědických tříd, jakož i způsobilost pořízení pro případ smrti aj.). Právní nemožnost najisto a definitivně určit status fyzické osoby a na to navazující její (ne)uplatnění v příslušných právních vztazích přímo zasahuje do obou základních práv, a to jak přímo manželů, resp. osob uzavřevších nicotné manželství, tak třetích osob (např. příbuzných). Potřeba určení tohoto právního postavení trvá i po smrti fyzické osoby.
29. Určení právního postavení zemřelé fyzické osoby v hmotněprávních vztazích, které jsou výsledkem realizace výše zmíněných institutů, je závislé na dostatečném "prostoru" pro zajištění spravedlivé ochrany subjektivních práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 o. s. ř.), a to i v řízeních upravených v z. ř. s. (§ 1 odst. 2 z. ř. s.). Nedostatek procesních záruk pro uplatňování práv představuje přímé porušení základního práva na soudní ochranu garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny. Právě takové porušení shledal Ústavní soud v napadeném ustanovení § 376 odst. 1 z. ř. s., které neumožňuje po smrti fyzické osoby určit, zda manželství touto osobou uzavřené vzniklo či nevzniklo (na rozdíl od některých případů "pouhé" neplatnosti manželství), čímž je omezeno, příp. zcela vyloučeno spravedlivě ochránit navazující subjektivní práva, a to i subjektivní práva třetích osob.