A.
Rekapitulace návrhu
1. Navrhovatel - Okresní soud v Břeclavi (dále jen "okresní soud") - se s odvoláním na čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhal, aby Ústavní soud vydal nález, kterým zruší § 376 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále též jen "z. ř. s.").
2. V návrhu okresní soud uvedl, že "usnesením ze dne 26. 11. 2014 č. j. 23 Nc 1593/2014-13 zahájil řízení o určení, zda je nebo není manželství uzavřené mezi I. Č. a A. Č., roz. P.", a to z důvodu existence podezření, že manželství nevzniklo, neboť v souvislosti se sňatečným obřadem nebyly ve smyslu ustanovení § 677 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též jen "obč. zákoník") splněny takové náležitosti, na jejichž uplatnění je k tomu, aby manželství vzniklo, nutno bezvýhradně trvat; v daném případě mohlo jít o případ, kdy jeden ze snoubenců trpěl takovou duševní poruchou, která mu bránila vytvořit si vlastní vůli, a vůle k uzavření manželství zcela chyběla. Podáním ze dne 5. 1. 2015 oznámila obec Hrušky, že I. Č. zemřel. V dané situaci by soud měl podle ustanovení § 376 odst. 1 z. ř. s. zastavit řízení. Navrhovatel však vychází ze samotné podstaty projednávané věci, která spočívá v určení, zda tu manželství je či není, kdy pojmovým znakem tzv. zdánlivého manželství či neexistenčního manželství (pozn. správně má být "neexistentního manželství") je fakt, že manželství vůbec nevznikne; takové manželství nemůže vyvolávat statusové a s ním spojené právní následky, nelze tedy vůbec hovořit o manželství. Smrtí účastníka řízení by proto nemohlo podle hmotného práva dojít k zániku právního vztahu, jestliže v daném případě šlo pouze o manželství zdánlivé, neboť tento právní vztah ani nevznikl. Podle navrhovatele by zastavení řízení z důvodu ztráty způsobilosti jednoho z manželů být účastníkem řízení po zahájení řízení tak mohlo vést k faktickému zhojení původně pouze domnělého a zdánlivého manželství.
3. Okresní soud dále připomenul, že manželství je klíčový statkový (pozn. správně má být "statusový") poměr a jakákoliv nejistota je nežádoucí, proto může zdánlivé manželství představovat narušení veřejného pořádku a dobrých mravů, tudíž existuje veřejný zájem na tom, aby to, zda manželství je uzavřeno či není, bylo rozhodnuto najisto. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení (smrt) jednoho z manželů po zahájení řízení o určení, zda manželství je či není, jež bylo zahájeno z moci úřední, by tedy neměla být překážkou řízení. K tomu soud doplnil eventuální důsledky v rovině majetkoprávní s dopadem na dědické řízení podle zákonných dědických tříd a ocitoval čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
4. V závěru navrhovatel vyjádřil myšlenku, že "opomněl-li zákonodárce umožnit soudu pokračovat v řízení o tom, zda je či není manželství, které bylo zahájeno z úřední povinnosti, je toto v rozporu s ústavním pořádkem a veřejným zájmem, neboť zastavením tohoto řízení z důvodu ztráty způsobilosti účastníka by došlo ke zhojení manželského stavu, kdy soud v řízení pouze deklaruje, že manželství nevzniklo".