§ 2
(1) Vysoká škola uskutečňující akreditovaný magisterský studijní program v oblasti veterinárního lékařství nebo veterinární hygieny organizuje nepovinné vzdělávání pro veterinární lékaře působící v klinickém veterinárním lékařství, které je určeno k prohloubení úrovně znalostí veterinárních lékařů v klinickém veterinárním lékařství.
(2) Vzdělávání se člení do dvou stupňů podle jeho obtížnosti, a to na klinické vzdělávání I. stupně, představující nižší stupeň obtížnosti na úrovni praktických znalostí, zkušeností a dovedností, a na klinické vzdělávání II. stupně, představující vyšší stupeň obtížnosti na úrovni specializovaných znalostí, zkušeností a dovedností.
(3) Na základě žádosti lze zařadit do
a) klinického vzdělávání I. stupně veterinárního lékaře, který má nejméně 3 roky praxe v oboru veterinárního lékařství zaměřené na klinické rozpoznávání, léčení a předcházení nemocem zvířat, přičemž nejméně 1 rok této praxe vykonává souvisle v období bezprostředně předcházejícím podání žádosti o zařazení do tohoto vzdělávání,
b) klinického vzdělávání II. stupně veterinárního lékaře, který má nejméně 5 let praxe v oboru veterinárního lékařství zaměřené na klinické rozpoznávání, léčení a předcházení nemocem zvířat, přičemž nejméně 2 roky této praxe vykonává souvisle v období bezprostředně předcházejícím podání žádosti o zařazení do tohoto vzdělávání, a dále který úspěšně absolvoval klinické vzdělávání I. stupně.