Článek 3
1. Lodě obou stran mohou přepravovat osoby a/nebo náklady mezi přístavy jedné strany a přístavy druhé strany, jakož i naopak, po vnitrozemských vodních cestách, které je spojují (vzájemná přeprava). Československé lodě mohou přepravovat osoby a/nebo náklady jen mezi československými přístavy a/nebo jedním z následujících přístavů druhé strany, jakož i naopak:
a) námořními přístavy;
b) přístavy, které leží na přímé cestě k námořním přístavům;
c) přístavy, které určil příslušný úřad ve smyslu článku 1 písmena d) na návrh Smíšeného výboru.
2. Ve vzájemné dopravě se podílejí plavební podniky obou stran v průběhu roku plynule vždy polovinou na objemech přeprav. Při provádění dělby nákladů bude způsob propočtu stanoven Smíšeným výborem.
3. Z odstavce 2 jsou vyjmuty přepravy loděmi československé strany po Labi z Československé socialistické republiky do námořního přístavu Hamburk a naopak. Při dalších přepravách tranzitního zboží přes námořní přístavy Spolkové republiky Německa může se odchylně od odstavce 2 provádět také pro československou stranu výhodnější podílování objemu zboží. Pokud jde o loco zboží z a do přístavu Hamburk, bude československá strana usilovat o to, aby se plavební podniky druhé strany podílely na těchto přepravách. Podrobnosti provádění budou dohodnuty ve Smíšeném výboru.
4. Na žádost příslušného úřadu jedné strany se na návrh Smíšeného výboru odsouhlasí závazné ekonomicky zdůvodněné minimální - maximální sazby dovozného a vedlejší podmínky.
5. Každá strana může pro plavbu na svých vodních cestách ve vzájemné dopravě stanovit po poradě ve Smíšeném výboru nejvyšší počty jízd, pokud to vyžadují mimořádné důvody, které souvisejí s prováděním vnitrozemské vodní dopravy.
6. Jiné lodě než ty, které jsou uvedeny v článku 1 písmenu a), budou připuštěny k účasti ve vzájemné dopravě mezi přístavy obou stran, jen pokud to strany dohodnou na návrh Smíšeného výboru.